velmi příjemný úplňkový výlet Ač to na Knížecí skoro vypadalo, že fronta k autobusu přesahuje všechny meze, do plánovaného spoje jsme se nakonec dostali bez větších problémů. V Mníšku jsme kupodivu vystupovali sami (teda sami v osmi) a překvapivě, ani na oblíbené výletní místo- Skalku- nás po strmé lesní pěšině nikdo další nedoprovázel. To byla určitě chyba, protože výhled odtud byl celkem pěkný a osvětlený barokní kostelík vypadal velmi dobře. Při detailnějším pohledu je i poučením- ač křesťanská podobenství praví, že dům by měl být stavěn na skále, nikoli na písku, tak kostelík jasně ukazuje, že ani stavba na Skalce nemusí být tak úplně odolná, pokud někdo skalku podvratně a ziskuchtivě (za účelem těžby železné rudy) podkope. Kolem velmi rozumně umístěné poustevny - na konci křížové cesty a ca 100 m od bufetu a nějaké 3 km od hospody- jsme se pak vydali po červené po hřebeni, přičemž už v té době se mraky začínaly protrhávat a úplněk ukazoval svou tvář. Z rozcestí U Šraňku jsme zvolili strmý, ale zajímavý sestup  po modré, obdivujíce cestou vyhlídku na Hvíždinci a různá sídla na okraji Dobřichovic. Cesta byla suchá, místy mokrá, jak na konci akce ukázaly nejen Filipovy botky. Zpátky v Praze jsme byli v příjemném čase před jedenáctou. Všem účastníkům děkuji za příjemnou společnost a kvalitní přípravu v oblasti zahřívacích nápojů. Iva   30.10.2012

velmi zdařilé využití zřídka se vyskytující možnosti Akce se vydařila, nakonec nás jelo plné auto- krom 4 účastníků z SA ještě  4 další sympatizanti - včetně jednoho přespolního z Plzně :-). Trasa byla nakonec kolem 23km- start v Trhovkách (u potápěčské základny a kempu), protože u hráze Orlík ca 1 km není zamrzlý. Z Trhovek jsme pokračovali ke kempu Podlesí, kde se odpojila skupinka "Malomyslní" :-) a přes Orlík (další místo průběžného srazu) jsme nakonec dojeli až k hradu Zvíkov, kde jsme akci ukončili v Pivovarské hospodě ve Zvíkovském Podhradí (jeli jsma od půl 11 do 15- včetně několika přestávek). Akce byla romantická- bílý sníh, kachničky v ledu, zasněžené a sluncem rozzářené skály u Jickovic, občas i bílé nedotčené pláně.. současně zábavná- zvlášť když jsme se zastavili na svačinku, Potápka z neposednosti cepínem prosekal do ledu díru tak hlubokou, že tudy na led začala protékat voda- a poté co se začalo ozývat nebezpečné praskání, tekže  jsme museli skupinku poněkud rozptýlit- a určitě to byl i lehce sportovní výkon :-). Kvalita ledu byla slušná, jen občasné příčné trhliny ve kterých prosakovala voda, ale tloušťka ledu určitě přes 10cm, čili bezpečná. Nasněženo je asi 5-7cm, tak na hraně- pokud sníh zvlhne, nebo se moc rozjezdí (v blízkosti Zvíkova) už se v tom jede hůř. Minulý víkend to určitě bylo lepší, ale i takhle to stálo rozhodně za to. S bruslením někde na kluzišti nesrovnatelné. Přeci jen bílá pláň s dojezdem přes 25km (dalo by se ještě kus od soutoku za Zvíkov) to má něco do sebe. Trasa, kterou jsme vybrali , měla dvě výhody- nerozježděný začátek a vítr v zádech, jestli to máte někdo v plánu, doporučuju tenhle směr. Na závěr bych chtěla velmi poděkovat spoluorganizátorovi Potápkovi, který dělal opravdu vzorný support ze břehu a popojížděl za náma autem, takže jsme mohli dojet až na Zvíkov a nemuseli se vracet proti větru zpátky předčasně.         11.2.2012

Akce proběhla úspěšně a příjemně Nakonec bylo až na lehké sněžení vše OK- celkem příjemná teplota, dobrá viditelnost, účast 6lidí a na ukončení hospůdka :-) Jediné mínus- v průběhu dne a večera napadlo 5-7 cm, což na neprohrnutém už moc nejede. Jestli nám to tam o víkendu nebo příští týden nějací nadšenci vyhrnou, mohli bychom jít nějaký večer zas :-). 9.2.2012

Fajn, i přes lehkou nepřízeň počasí Musím pochválit účastníky, že i přes silně odrazující noční a ranní deštíky nevyměkli a byli ochotní vyrazit ven. Nakonec to nebylo tak zlé ani s deštěm, ani se zimou a i na lehké focení došlo... V dendrolce zatím není moc barevné listí, ale rozkvetlé Jiřiny tam skutečně mají a krom toho i vřesy a lekníny a zajímavé (některé i jedlé) popínavky...a pro ty, kdo to tam neznali, tak si myslím že to byl příjemný objev zajímavého místa takhle blízko v dosahu. Kdo se tam případně ještě chystáte, tak si pospěšte- říjen je poslední měsíc, kdy mají ještě otevřeno- v září je zavíračka v 18:00, v říjnu v 17.... 31.8.2012

velmi působivé představení Kombinace tanečnice Andrey Opavské a zpěvačky Jany Vébrové s výbornou choreografií a scénografií rozhodně stála za to. Byla to jedna z nejlepších a nevíc působivých věcí, které jsem v Ponci viděla. Na dotaz "a o čem že to bylo" těžko odpovídat. Těžko popsat nějak konkrétně to, co bylo abstraktním ztvárněním pocitů, archetypů starších i méně starých civilizací lovců... Oficiální podtext: "La Loba je vlčí žena, která bývá v různých kulturách nazývána různými jmény (La huesera, La trapera- poutnice a sběračka kostí... Je to podivná bezvěká stařena, která se osaměle potuluje krajinou, hledá a sbírá zvířecí kosti. Ve své jeskyni uchovává hlavně to, co by se mohlo ze světa brzy vytratit. A z neživých bělostných kostí pak skládá tvory, které za mocného zpěvu u ohně navrací zpátky k životu". Žena- stará i mladá současně, putující šouravým krokem suchou trávou, žena, nesoucí balík, který je současně břemenem i pokladem.... s horkou a divokou krví a nezdolnou energií, kdy v divokém tanci nepoznáš, zda je tanec útěkem před šelmami,nebo je-li ona sama divokou šelmou...může kostem život dávat svou písní- nebo naopak živým bytostem brát kosti a životní energii...kostmi propojená s minulostí i budoucností, životem i smrtí...svým hlasem propojená s tlukotem srdce, dechem, se zvířaty, lidmi, vesmírem....   Doporučuju šamankám, jako jedno ze stěžejních děl ;-)! V Ponci to ještě hrají 8+9.10. Iva 24.9.2013

Příjemný večerní výlet Romantický zápis z pátku 13.tého: V pátek 13.tého se nás sešlo na busové zastávce 13 (nikoli tedy trpaslíků;-), a na Okoři se připojil ještě další opozdilec, dorazivší vlastním autem. Protože byl hrad již zavřený (byť spektakulárně osvětlený sluncem klonícím se k západu (básnická licence) , vlezli jsme hned do vedlejších, otevřených vrátek - a co tam nebylo- hospoda! Tomu se nedalo odolat! Začali jsme tedy výlet lehkým občerstvením v hospodě pod hradem. Nicméně nezdrželi jsme se dlouho a brzo pokračovali podél potoka, osluněnou krajinou s rozkvetlými trnkami a různým dalším býlím, celkem svižným tempem směrem na Budeč. Rotunda Petra a Pavla byla osvětlená zapadajícím sluncem, když jsme tam dorazili, a celkově to bylo příhodné místo ku svačince a osvěžení ducha nudným suchopárným historickým čtením o historii tohoto místa, osídleného již v pravěku a za Slovanů majícího rozlohu ca 20 ha opevněného hradiště (hradba i o ca tisíci letech docela dobře patrná, jako trnkami porostlá  ca 2 m vysoká mez). Dále cesta pokračovala příjemným údolím až do Kralup- cestou se sice setmělo, ale dalo se jít víceméně bez baterek a do Kralup jsme dorazili za svitu Venuše a některých prvních jasnějších hvězd. Po návratu do Prahy většina účastníků pokračovala na Starou Poštu. O tom, jak dopadli,a kdy dorazili domů, kroniky mlčí.     14.4.2012

Výborná akce, díky organizátorovi! Začátek akce proběhl bez problémů- všichni jeli autem,nikdo nijak zvlášřt nebloudil a pan domácí byl velmi ochotný. V sobotu bylo ráno moc hezky, takže jsme vytvořili několik různě zaměřených skupinek- sjezdovky, běžky ve stopě a běžky v terénu- přičemž pro některé účastníky mohlo být lehce matoucí, že program a zaměření skupinek se v průběhu dne měnilo a přeskupovalo, podobně jako se měnilo i počasí (večer poprchávalo). Ti, co začínali jako "pohodáři ve stopě", plynule přešli v návrat domů terénem za šera, naopak od počátku terénní skupinka se navracela celkem pohodlně autobusem. Ale pestrost a nepředvídatelnost je základní vlastností života a doufám, že to všichni takhle brali :-) V neděli byl začátek dne poněkud zamračený, ale po nočním dešti a počátečním sychravu se nakonec udělalo hezky- svítilo sluníčko a byly nádherné výhledy- a všichni jsme opět vyrazili do stop, nebo aspoň ven - a užili si to. Večerní program byl také pestrý- krom ochutnávky různých vín a poživatin velmi štědře "dávaných do placu" i Petrova harmonikářská produkce a tím pádem i na ženy/víno/zpěv došlo :-). O kvalitě akce vypovídá i to, že domů nikdo nijak zvlášť nespěchal a chatu jsme opouštěli až s večerem. Takže zbývá jen poděkovat organizátorovi, že sehnal takhle příjemné a cenově příznivé ubytování- a postaral se o akci, na kterou si určitě všichni rádi vzpomeneme.     12.3.2012

příjemné Od minulého pátku, kdy Febiofest začínal a účast na koncertech byla trochu nižší, tak se to docela rozjelo a v garážích už byla ta správná atmosféra. Stejně tak Sunflower caravan začínali trochu pomalejším rozjezdem víc do techna, ale ke konci to rozjeli tak, že museli dvakrát přidávat.     28.3.2012

jeden film zajímavý, druhý veselý a oba měli jedno společné téma: když člověk něco opravdu chce, má si za tím jít - a cesta se pak už často najde :-). Ať už při snaze sehnat benzín na černém trhu v Iránu, vyměnit svíčky u trabanta v pouštích Kazachstánu - nebo vylézt novou cestou na hory v zimních Himalájích.     3.12.2012

Příjemný večerní výlet Akce opravdu proběhla- spíše než pomalu prošla :-), protože kluci, patrně nevybití ze sezení v práci, nasadili od začátku trochu vyšší tempo, a to nejen pro chůzi lesem (ca 5-6 km/hod), ale i pro závěrečné posezení v hospodě, které se stihlo za ca 15 minut (respektive někteří v jen o něco delším intervalu stihli dokonce hospody dvě:-). Prošli jsme od Srbska, na Bubovické vodopády (kapkopády), za Kubrychtovou boudou nahoru na Malou Ameriku a Dub 7bratří a pod (nebo okolo) hradu Karlštejna na Karlštejnské nádraží. Počasí nám přálo, bylo teplo, a po ranních mlhách se už odpoledne rozjasnilo a večer byly hvězdy vidět docela dobře- z planet Venuše s Jupiterem a o kus dál i Mars, souhvězdí- Orion, Býk, Plejády, Kassiopeia, Velký vůz, Honící psi... Díky magické skříňce Mrtvého muže se dala souhvězdí docela dobře určit :-).   Ozvala se bohužel jen jediná sova , a to Puštík obecný. http://www.xeno-canto.org/browse.php?query=Strix+aluco&species_nr=   Na závěr se musím omluvit Lišce Evě, která možná díky špatnému popisu akce v pozvánce, očekávala asi něco trochu jiného a díky tomu neměla šanci si to s námi užít. Iva 23.3.2012

zdařilá akce, která všechny pobavila :-) První slunečný den po deštivém období se skutečně vydařil a i když k večeru už nebylo úplně jasno, na procházku v lesíku to bylo akorát. Všichni účastníci pojali orienťák sportovně a šli každý sám, což opravdu oceňuji - a bojovali, co to šlo, i přes nepříznivé okolnosti, jakými bylo třeba vynoření se z lesa o několik kilometrů jinde, než byla kontrola. Ukázalo se, že všichni mají lepší orientační smysl, než si sami myslí, takže nejen že skoro všichni našli prakticky všechny kontroly, ale nakonec i závěrečnou hospůdku- a nepotřebovali tedy lyrickou nápovědu poslední záchrany. Nejrychleji dorazil do cíle Pavel, a po něm Simiri, který ovšem měl výhodu zkušeného stopaře Lady. Nakonec se na nás přijel "mimo soutěž" na kole podívat i Quido a zhodnocení akce v hospůdce bylo velmi živé. Děkuji všem za sportovní přístup, nadšení - a mimo jiné i za večeři :-)   Iva 5.6.2013

Jedinou drobnou vadou akce byl chybějící úplněk Akce proběhla ve veselém duchu jako obvykle, i když tentokrát mezi nás měsíček nezavítal ani na chvíli. To jsme si nicméně vynahradili prohlídkou všech možných stavebně technických památek, které se daly cestou najít. Začali jsme na  tradičných dřevěných schůdkách při sestupu trampskou osadou v Lukách k řece - přesně jak se v takových místech očekává, řeka tiše šplouchala a my jsme lehce šplouchali s ní (i když toho bahna tam nebylo zas tolik,jak by člověk čekal). Dál už byla cesta zpevněná a jasnější, takže se dalo jít i bez čelovek a obdivovat viadukt v Žampachu a poblíž i (bohužel zavřenou) štolu A. Paduánského. Cestou do kopce jsme se trochu zahřáli a vesele všichni vystoupali na rozhlednu na vrchu Pepř nad Jílovým (podle předpokladů zátěž 18 lidí nebyla problém) odkud jsme obdivovali úžasný výhled včetně popisků pozorovaného. Poslední pamětihodností byl pak starý barokní  kostelík na náměstí a příjemná hospůdka, kde kvůli nám ještě otevřeli. Výlet to byxl příjemný, takže děkuji vám všem, včetně dvou nováčků, kteří- jak se ukázalo-  nepochybně budou výraznou posilou :-)   Iva     28.11.2012

Akce proběhla podle plánu- bezva parta, dobrodružství a zábava - jediné co bylo jinak bylo počasí, které bylo lepší, než jsme podle předpovědi očekávali ;-) Podle hesla, že nic se nemá uspěchat, jsme nechali sobotní ranní deštík spadnout a zase oschnout, zatímco jsme navštívili kvalitní cukrárnu v Mníšku, cestou na Oldřichovské sedlo - a z aut jsme tedy vylézali celkem za sucha  a polojasného počasí. Auta jsme umístili  na celý víkend na strategickou pozici vedle proslulé hospody U Kozy a odtud se vydávali každý den na jinou stranu sedla. V sobotu to byl vrch Kopřivník a Stržový vrch, kde jsme se napřed podívali na malé skalky Gorila a Morčoun, jestli se nám tu bude líbit - a když se ukázalo, že jsme parta akční a schopná, pokračovali dál na Skalní bráně, Okrajové věžičce a nakonec na Dolní Lysé skále, která ční nad Oldřichovské údolí a umožňuje parádní výhled na severní srázy Jizerských hor. Aby to nebylo jen o popolézání, postarali se Effka a Atert o kulturní vložku "hledání geokešky azimutem" což je činnost, která je v této části Jizerek vždy zajímavá. Kešku na Skalním hradě jsme našli a spokojeně se vrátili na základnu- do hospůdky k pečeným kuřatům a uzenému pečenému kolenu. To nám dodalo tolik energie, že jsme zábavu sobotního dne ještě doplnili o noční hledání kešky u rybníku Šolcáku, v nížině pod sedlem. Noc v pětihvězdičkovém hotelu měla jen jednu chybku- to, že se jim nějak k ránu trochu porouchalo topení, nicméně ranní teplý čaj a Effčina bábovka a další dobrůtky všem zvedly náladu a dodaly sil k výpravě na druhou stranu sedla. V neděli jsme tedy vyrazili k proslulé Jizerské skále Zvon, kde jsme poblíž vylezli na mohutné Sedlo, s vyhlídkou na Smrk a Frýdlantské Cimbuří a všechny vesničky v podhůří- Raspenavu, Hejnici, Bílý potok. Po hřebínku se zajímavými skalními útvary jsme pak došli do sedla Poledníku, kde jsme ukončili lezeckou zábavu slaněním  monumentální skály Sviní kámen. Pokračovali jsme pak ještě výstupem na Poledník a úspěšným hledáním další geokešky a samozřejmě - příjemným závěrem v hospůdce. Děkuji všem účastníkům za to, že vyrazili, i když předpověď nebyla zrovna ideální a že to s nimi byl opravdu fajn víkend. Jsem ráda, že jsem s nimi mohla sdílet činnost, která mě opravdu baví a oblíbenou končinu Jizerky, které poznali možná z trochu jiné stránky, než kdykoli předtím. Iva   14.5.2012

Velmi příjemný neúplňkový výlet s hvězdnou oblohou. V historicky nejmenším počtu- ale o to kvalitnějších účastníků :-)  - jsme vyrazili v příjemném skorojarním podvečeru ze Svatého Jána, poté, co jsme se občerstvili vodou z Ivanovy studánky. Obloha byla velmi jasná a protože nepřekážel měsíc, bylo vidět spousta souhvězdí - nejen zimní oblohy: Velký a Malý vůz, Orion, Býk, Blíženci, Kassiopea, Perseus, Velký a malý pes... Cesta lesem byla příjemná, sníh lehce přimrzlý- a další zajímavou zastávkou byly Propadlé vody, které nedělaly úplně čest svému jménu a obtékal je menší potůček. Odtud jsme pokračovali na Solvayovy lomy, skanzen těžby a důlní železnice a kolem bývalé vodárny dolů do Loděnic. Počasí nám a rozdíl od minulých dvou úplňků přálo a bylo krásně jasno.   Děkuji účastníkům a těším se na další večerní výlet. Iva 6.3.2013

Výborná akce, jistě splnila očekávání Akce splnila to, co bylo v názvu- čili noční bojovka, s překonáváním potoka po ledu, překonáváním potoka po kamenech, překonáváním potoka po padlém kmeni, a lehkým nočním blouděním lesem. Některé odvážlivkyně si to dokonce střihly bez baterky.  Hvězdy nakonec nesvítily, ale houkaly sovy a co se týká počasí, příroda nám byla nakoněná. Na tomto místě bych ráda poděkovala našemu odvážnému průzkumníkovi Honzovi,   který pro nás vlastním tělem testoval pevnost ledu na potoce. To, že coby průzkumník skončil při jedné příležitosti v potoce, nebyla jeho chyba, ale chyba špatně položených a vratkých přechodových kamenů. Naopak, ještě nám pak obětavě předvedl, jak to vypadá, když se člověk octne na šikmé ploše (v mokrých botech na kluzkém ledu) - a už se to s ním veze.... Hospůdka se sice nezadařila, ale občerstvení bylo i tak dostatečné- autobus zpět jsme stihli včas. Děkuji všem účastníkům, že to s nima bylo takhle fajn :-) Iva 26.2.2012

Zdařilá akce V rámci získávání odpovědí na otázky: "Je limitní doba přežití mužů v nákupním centru (poločas rozpadu) opravdu 60 minut? Čím mohou být v nákupním centru přínosné ženy a čím muži?, Má smysl s sebou brát do nákupního centra muže - a jakou by měl mít (ideálně) orientaci?, Lze v nákupním centru určit sever podle North Face?" jsme vytvořili 4 dvojice a dva singl týmy( týmy Simiri + Martina , Kiny + Iv, Voi+Lucik, Pavel + Boža) singl Marcel a Slowhand. Cílem bylo v časovém limitu 60 minut splnit následující úkoly a zjistit odpovědi na otázky: 1.Kupte v supermarketu 2 nanuky (uchování v termosce). 2. Kolik sněhu je v severní stěně North Face a je opravdu obrácená na sever? Je tam léto? (je tam léto a je tam i sníh) 3.Je bílý sever ( Nord Blanc) opravdu bílý?Jaké jsou tam skály?(bílý není a skály jsou tam (asi) prachovské :-) 4. V rámci vylosovaného krámu vybere pán pro spoluhráčku co nejvíce sexy oblečení (dámské!).Mělo by být určené pro pohyb na veřejnosti. Zde byli velmi znevýhodněni singl účastníci, protože možná řešení jako oblékat prodavačku, nebo náhodně potkanou nakupující slečnu je jen pro velmi odvážné až drzé- ale věřím, že se k tomu postupně dopracují :-). (smíšené dvojice splnily beze zbytku, viz fotogalerie.) 5. Kolik je v nákupním centru ještěrek (mimo zverimex)- Leguán nosorohý? (odpověď se měnila podle toho, jak zvířata zalézala- shoda je 1-2 leguáni :-)   Odpověď na otázky uvedené v záhlaví je poměrně jasná. Koeficient přežití účastníků byl 90%, u mužů 85%, u žen 100% (velmi malý vzorek a nutno vzít v úvahu že se velká část žen patrně pod vlivem minulých zkušeností ani nepřihlásila) . Zdá se, že na přežití mužů má negativní vliv práce v IT, a možná nižší cílevědomost a špatná orientace (nebylo vědecky potvrzeno). Na druhou stranu - velká část smíšených dvojic zvládla všechny úkoly hluboko pod časový limit, během 40 minut (nepotvrdilo se, že by ženy v nákupním centru zdržovaly). Smíšené dvojice byly rychlejší a úspěšnější než singl aktéři, čili-- kooperace se vyplácí. A v poslední řadě- Určovat sever v nákupním centru odle North Face je problematické, neboť krám má nevhodnou orientaci- a do určité míry i zbarvení. Možná vhodnější by byli Mustafou doporučovaní mravenci.   A výsledek? Ideálním doplňkem nakupující ženy je bezpochyby psychicky odolný, akční, cílevědomý muž se správnou orientací (jak je vidět i u vítěze soutěže o nejvíc sexy foto). Takový muž nejen zvládne správně poradit při výběru oděvu, ale i zvládne nákup velmi rychle.   Děkuji vám všem, zvlášť odvážnému (singl) Marcelovi- byli jste super! :-) Iva   4.7.2013

zhodnocení v průběhu po akci ;-) Tak doufám, že sem někdo kromě mě taky ještě nějaké fotky dá- případně připojí komentář k diskuzi :-) Kdo pochopil pozdě a chtěl by se přidat, tak si napiště, vložím vás mezi účastníky, abyste mohli přidat svoje fotky. 22.9.2013

Proběhli jsme se a neumřeli jsme u toho :-) Proběhli jsme se a k metru jsme se vrátili ještě relativně za světla. Doba je zatím dobrá (časem možná posun třeba na půl 8). Takže bych ráda pokračovala- a možná 2-3x to sem ještě dám. Ozvali se mi i Honza a Pavel - takže teoreticky bychom mohli být příště až 4. Kdo máte taky zájem o tuhle lokalitu a čas, tak den v týdnu  v tomhle počtu můžem domlouvat aktuálně každý týden- podle toho, jak se nám to bude hodit. Ozvěte se pak s konkrétním návrhem v diskuzi pod akcí, nebo vzkazem mě nebo Mirkovi. Iva 9.8.2012

les jsme oběhli, neumřeli- a bylo nás víc! :-) Sešli jsme se ve dvojnásobném počtu něž minule (tak tenhle trend by měl ještě chvíli pokračovat! :-) Díky "mladé krvi" jsme vystartovali trochu rychleji- ale i tak les oběhli, neumřeli (nebo aspoň zatím ne) - a bylo to fajn. Příští týden budeme pokračovat, i když zatím není určené kdy. Kdo se chcete přidat určitě napište mě, nebo Mírovi- a nebojte se- pro začátek můžete klidně běžet i kratší trasu. 14.8.2012

Příjemná vyhlídkově-svařáková úplňková procházka. Ačkoli meteorologové měnili předpověď k horšímu a horšímu, nás to neodradilo - naopak byli tací, co se přihlásili až po změně předpovědi na vytrvalý slejvák. Naštěstí nám byla příroda milosrdná a těch pár kapek, co na nás občas spadlo, nás nerozpustilo. Zanedlouho poté, co jsme vylezli z vlaku se dokonce i ukázal úplněk a činil tak v průběhu celé akce- opravdu pršet začalo znovu až po jejím skončení. Cestou jsme se kochali různými vyhlídkami na řeku, poprvé ze Zvolské homole- jak Mirek poznamenal, je opravdu rád, že ji má. Stezka byla  příjemná a brody přes potok až v téměř závěrečné části cestou po žluté na Závist a jenom v takové míře, abychom si vážili hezké suché cestičky předtím. Na hradišti jsme dopili poslední zbytky svařáků, rumů, čajíků a cukrovíček a ačkoli nám sestup trval o 5 minut déle, než by měl, došli jsme na nádraží včas. Tímto děkuji Českým drahám, že nám přistavili (téměř soukromý) vláček až po našem sestupu. Všem děkuji za příjemnou společnost a donesené dobrůtky a těším se příště. Iva 28.12.2012

Skvělá a velmi dobře připravená akce Jirka měl jako vždy akci skvěle připravenou a zorganizovanou a myslel na vše: Zvládnutí,jakéhokoli počtu účastníků, informační brožurky o navštívených pamětihodnostech, i moc pěkně vymyšlenou trasu. Naplánoval počasí tak, aby nebylo nepříjemně deštivo, ani nudně krásně a vedro- počasí tedy bylo stejně dramatické,jako krajina Českého Středohoří - a na nejvyšším dosaženém bodě-  Lipské hoře -nás zastihla slušná sněhová přeháňka, abychom si opravdu užili, že jsme dosáhli horských výšin. Trasa byla velmi zajímavá- v podstatě po všech zříceninách a dalších zajímavých bodech širokého, dalekého okolí: Začínalo se na hradě Oparno, kousek od vlaku, kam jsme došli všichni společně- a o kus dál se trasy dělily- na pohodáře směřující přes Sutom do Skalky ... a nerozumné mířící na hrádek Ostrý, pak přes Kocourov (s kvalitní hospodou) na Lipskou horu (Medvědici), a posléze Oltářík (Hrádek) kde měl být další styčný bod pro obě skupinky a plánovaný ohníček. Zde se projevilo jediné lehké mínus v plánování, a totiž to, že se Jirka v zařizování počasí soustředil pouze na skupinku, ve které on sám šel- a skupinku druhou dostatečně neohlídal- a tak dostala neúměrně větší množství srážek a krup a musela z výletu uprchnout trochu předčasně. Počasí se sice vylepšilo i po poledních přeháňkách (abychom měli pěkný výhled na Hazmburk), ale na uschnutí mokrého dřeva to až tak úplně nestačilo, tak jsme od ohnění a uzení (se) upustili. V Praze jsme byli dostatečně včas, aby se stihlo ještě zhodnocení celé akce v hospůdce, ze které někteří odcházeli až se zavírací dobou... 1.4.2012

skvěle vybrané místo a výborně zajištěné počasí Effka mně požádala, abych napsala zápis za ni, takže tímto se toho ujímám: Jak už jistě všichni víte, Effka , coby organizátorka zvládla svou roli dokonale - a na vandr vybrala místo, kde pršelo tento víkend nejméně v celé ČR - a krom toho to tam bylo opravdu pěkné. Cesta vlakem tam proběhla díky místenkám na existující vagónek a existující místa tentokrát v pořádku a po vesele a společensky ztráveném pátečním odpoledni jsme vystoupili ve Valmezu a pokračovali do hospůdky, s příjemnou zahrádkou, rychlou obsluhou,  skvělými pečenými žebry a klobáskami. Večer jsme se pak odkulili po červené do hor a ještě stihli ohníček pod hvězdami na kopci Píšková. Ranní rozcvička sice vylákala ze stanů jen některé účastníky, zato ale ty s velkým nadšením pro Tyrše. Další cesta nás vedla po hřebenech, po červené do Lazů a do hospůdky U Romana, kde se Roman Č. pokusil zajistit rychlější příchod své zaměstnankyně do práce, ale nakonec dřív než v 11 stejně neotevřeli. Ale svařák příjemně zahřál a pivo příjemně ochladilo- a naladilo nás na další cestu po zelené, po hřebeni s výhledy do lehce mlžných údolí. Na Bludné se ale krom pána vyprávějícího pocestným vtipy a dalekých výhledů už ukázaly i černé mraky, takže jsme se rozhodli pokračovat jen na Marušku a pak cestu do Rajnochovic zkrátit přímějším sestupem do údolí. Pršet začalo naštěstí až když jsme byli skoro dole- a přeháňka byla sice krátká a prudká,nicméně už jsme nebyli daleko od hospody a sobotního cíle cesty- sídla Efčiných kamarádů. Zhruba po hodině se vyčasilo, takže jsme ještě vyrazili na obhlídku bývalé úzkokolejky spojenou s výkladem Ivoše, nadšence pro obnovu tohoto zajímavého díla, a na zříceninu hradu Zubříč. Večer jsme ztrávili vesele, družbou s Moravskými milovníky železnice, a testováním různých kolujících flašek ne zcela jasného obsahu a dík Petrovi dokonce i se zpěvem. Příjemné opékání buřtíků sice přerušil déšť, ale protože to bylo až kolem půlnoci, zase tak moc to nevadilo. V noci lehce zapršelo, ale ráno už bylo bez deště- a tak jsme stihli ještě prohlídku renovovaných mašinek a vagónků, které by, dá-li bůh, měly jezdit po části obnovené lesní úzkokolejky. Rajnochovičtí nadšenci byli moc sympatičtí a evidentně pracovití, takže jim v tomhle držíme všechny palce! Během dopoledne, kdy svítilo slunce a jen občas přecházely mraky,  jsme se pak vyškrábali na Kelčský Javorník, kde jsme se chvíli vyhřívali na zbytcích rozhledny  a odtud pokračovali po hřebeni na Jehelník a po žluté  a podél potoka do údolí. Navazující červená nás dovedla prudším stoupáním krátce po poledni na Hostýn, křížovou cestu, kostel a rozhlednu tentokrát přístupnou a s hezkým výhledem až na Svatý kopeček. I tady jsme zamířili do hospůdky a udělali rekord počtu lidí u jednoho (malého) stolu. Kolem léčivého pramene jsme pak došli až do Bystřice pod Hostýnem a nasedli kolem páté do vláčku zpátky. Tím by mohl výlet poklidně skončit, ale nestalo se - což jsme zjistili v Chocni,kde nás informovali, že přes Kolín vlaky nejezdí- a že se hledá náhradní řešení, protože Kolínské nádraží je zaplavené. Tím nepotěšili Kinyho,který v Kolíně u nádraží parkoval - naštěstí se pak ukázalo, že parkoval relativně v suchu. Po ca hodině v Chocni a naprosto nejasných informacích od průvodčích, část lidí vyměkla a přeskočila na vedlestojící EC směřující do Pardubic a důvěřivý zbytek čekal na pokyny průvodčích. Těch se nám posléze dostalo- když vedle zastavil vlak, směřující rovněž do Prahy, ale z Brna- a tak jsme provedli výsadek a vydali se podchodem vedle. V podchodu jsme se střetli se skupinou z Brněnského vlaku- které naopak řekli, že dál pojede náš vlak. Vsadili jsme na Brňáky a za chvíli už jeli- s občasnými zastávkami v polích se pak dostali kolem 10 večer k (přetíženým) Pardubicím a přes Hradec a Chlumec kolem jedné v noci až do Prahy. Půlnoční busy to jistily- a většina z nás byla do druhé doma.   Byl to velmi zdařilý výlet a myslím že můžu za všechny organizátorce Effce poděkovat, nejen za zajištění příjemného počasí!     Iva   Doplňky od Effy: Ivčo díky moc za zápis, já bych to prostě líp nenapsala - jsem strašně chabej psavec:-((, jen přikládám něco málo doplnění  a opravu jména našeho průvodce (vše moje v kurzivě) - kolik jsme ušli: po podrobném oklikání mi to vyšlo (pá - 5km, so natěžko - 20km, so na lehko - 5km, ne - 16km) - budu se s Vámi těšit zas na nějakej ten fajnej přechod - pokusím se něco připravit na podzim - Ivoš Vás všechny zdraví a těší se na fotky (přepošlu mu odkaz)   Díky všem a speciální DÍK Ivče za zápis   Effa       5.6.2013

Fajn, přesně jak se dalo čekat :-))) Sešli jsme se v rozumném počtu ca 13 lidí (i někdo mimo SA) a všem zúčastněným děkuji za příjemný večer. A až někdo někam vyrazí, a bude o čem povídat a promítat, tak můžeme zopakovat :-). Iva 31.1.2012

Inspirativní Přišlo trochu víc lidí, než jsem čekala- a měli zajímavější reakce, než jsem čekala- odezva typu- " jsem rád za vaši přednášku, byli jsme v Tuvě před 50ti lety...." celkem stála za to. A krom toho v Klubu cestovatelů po Rusku se najdou opravdu zajímaví lidé.   Kdo byste měli zájem, program Klubu cestovatelů po Rusku bude na těchto stránkách, koncem října by tam měla být další přednáška o mméně známých končinách Ruska. http://moravia-contact.cz/ vstup volný.     27.9.2012

Příjemné setkání na vysoké kulturní a společenské úrovni. Pro splnění množného čísla názvu pokračovali někteří po ukončení této, ještě do Šamanky. V první řadě bych ráda pochválila (před nastoupenou jednotkou) nováčka Veroniku (Vikky), která nejenže přinesla chryzantému, ale měla s sebou i celou řadu dalších zajímavých materiálů, což výrazně přispělo k úrovni akce. Posuďte sami úroveň veršů: (pro neznalé je pod básní vždy překlad)   菊花 作者：高林17短距起降 我看到菊花 那美丽迷住了我 即使是气味是甜的...... 授粉的花朵 - 自由，知道 蜜蜂的最后一次飞行 索萨天上的甘露从花 我看到菊花 那美丽迷住了我 在秋季，短天 她的颜色是轻轻的声音。 当太阳倾斜到西部 开花有我 我为她而写的。   Květ chryzantémy čínský autor Kao-lin ze 17. Stol   Spatřil jsem květ chryzantémy v tom uchvátila krása té, mi i vůně byla líbezná… Květ opyluje -  liebe, zná včela co na posledním letu sosá ten rajský nektar z květu   Spatřil jsem květ chryzantémy v tom uchvátila krása té, mi v podzimním čase krátkých dní její barvy se tiše rozezní. Slunce když k západu se kloní kvete tu pro mě já píšu pro ní.   喝葡萄酒 胡安·道明，集合返回 有美丽的菊花在秋天的颜色 湿润露撕裂的，现在在一张床上的自己的。 帆船是在酒中，使放弃所有的smutkům， 欲望远，这是我的世界。 虽然upíjím自己从他的苏打杯 我们喝的，而另一个喜欢你dolévám的。 太阳落山，所有生活的地方睡觉 鸣禽返回到树林里睡觉。 Pití vína Tchao Juan-ming, sbírka Návraty Chryzantém květ má na podzim překrásné barvy- smáčené rosou teď trhám je v záhoně svém. Plavím je ve víně, jež dává výhost všem smutkům, vzdaluje tužby, jíž ke světu připoután jsem. I když tu upíjím sám ze své perlivé číše, vypiji jednu a druhou si dolévám rád. Slunce už zapadá, vše živé klade se k spánku, zpěvaví ptáci se vracejí do lesů spát. Pod loubím východním hvízdám si pyšně v ten čas, tohoto života načas jsem dosáhl zas.   Chryzantéma (neznámý čínský autor z období Boxerského povstání , jehož otcem byl německý misionář) Welche thema ist für heute? Chryzantema sagst mir leute schone tema, gutes čaj  über  auge tady maj.   白菊花 中国作家余保18日STOL） 菊花有！你包括所有 秋天轻柔明亮的露水通风孔下。 我担心你在残酷的西部风 和难以追​​查作为软jinovatce的在颜色。 我不准任何人碰东部的栏杆 毕竟，随意的，我希望你能考虑。 Schýlena你的美丽，我想更多 借用从您的寒流香水。   Bílá chryzantéma čínská autorka Pao-Jü z 18. Stol) O chryzantémo má! Jsi zahrnuta všemi výdechy podzimu pod jemným jasem rosy. Bojím se o tebe při krutém větru západním a stejně tak při hebké jinovatce v nepostižitelné barvě. Já zakázala aby se někdo dotýkal východní balustrády vždyť po libosti chci s tebou rozjímat. Schýlena ke tvé kráse chci si ještě půjčovat od tebe kouzlo tvé chladné vůně.   Těším se na další setkání s vámi, byl to opravdu příjemný večer. Iva     16.11.2012

zdařilý ruský večírek Večírek hodnotím jako velmi zdařilý, protože jsme končili až těsně (10 minut) předtím, než by nás vymetla ochranka budovy :-). Bylo nás tam celkem dost (teda víc než půlka mimo SA) a z toho spousta těch, kteří cestují, jezdí do Ruska, nebo mají k věci co říct :-). Zábava byla družná a hrdinské historky, diskuze nad mapami, veselé kalíšky - všechno inspirovalo k plánům na léto. Dík všem zúčastněným, bylo to fajn Iva   Pro případné zájemce: Klub cestovatelů po Rusku- přednášky každou poslední středu v měsíci. Vždycky aktuální info na stránkách (ne příliš zdařilých, ale s trochu trpělivosti a hledání...) http://www.moravia-contact.cz/ 23.1.2013

Všem zvedlo náladu, že v temném lese přežili! Přes vzkazy na poslední chvíli a rozhodnutí a změnách skoro  na poslední chvíli všichni dorazili včas a téměř připraveni - a co neměli, nepotřebovali, nebo si zvládli půjčit. Aby všichni neběželi současně (a mohli si za to (cokoli) sami), začal orienťáček tím, že si každý sám měl přepsat popis kontrol- což někomu později způsobilo problém, když kartičku s písmenky hledal místo na stropě altánku na stromě v okolí altánku, nebo místo na dvojáku u stromu s pruhem, hledal kontrolu přímo na označeném stromě. Nakonec všichni vyrazili zhruba v rozsahu 10 minut - a já se vydala za nimi, abych získala nějaké fotky z terénu. Přestože byl Krčák plný lidí (pěšci, běžci, houbaři, pejskaři) na ty své jsem moc štěstí neměla - až jsem se divila, jak je možné tolik lidí nepotkat. Cílem bylo sestavit dohromady heslo "Na tý louce zelený, popijeme je(len/lín)y(ky)" a dorazit do hospody s názvem,který by jistě nikdo neuhádl- "Na tý louce zelený". Ukázalo se, že nedomorodcům, místních hospod neznalých,  heslo přijde divné, zvlášť když nenajdou všechny kontroly a písmenka - a doplní si "Na tý louce zelený, grilujeme jeleny/pozorujem jeleny" - a očekávají setkání u ohně na pasece. Výsledkem byly telefonáty : "jsem uprostřed lesa na louce a nikdo tu jeleny nepozoruje, kde jste?" Překvapivě, takových příhodných luk k pozorování jelenů našli účastníci několik, nicméně nikdo nebyl zcela ztracen, všichni nejen že věděli, kde jsou, ale dokázali z té ř..i i správně trefit do hospody. Kde jsme se všichni nakonec sešli (z 90% až po setmění) a s náladou více než veselou, nejen díky burčáku a stejkům, ale i díky radosti z přežití náročného podvečera, dokázali akci správně zhodnotit. Výsledky: čas v cíli: první, v 19:50 - ještě za světla: Eva (čas 1hod 20min); 20:15-za šera: Kiny-George (1hod 45min), Dandee (1hod 47 min), ostatní už potmě:  Kiklly (2hod 10 minut), Pavel 24 (2hod 16min), Lioneska- Gabča (2hod 42 min), Marta (2hod 42min) počet kontrol: Eva a Kiny -12, Pavel a Markéta - 11, Lioneska 10, Dandee 9, Kiklly -8   Byli jste všichni skvělí, oceňuju zvlášť holky- Martu a Gabču, které vytrvaly a hledaly samy v lese kontroly opravdu i po setmění - a těším se na nějakou příští akci.   Iva       5.9.2013

jako sociálně psychologický průzkum docela zajímavé:-) Jedná se o chovatelsko-výtvarně-fotograficko-umělecky tvůrčí polovirtuální akci, která  začíná po dnešní půlnoci ;-) a teď by SEM měl každý vložit sbírku motýlů (doufám, že s těmi vloženými se to už nějak spáruje přes tenhle zápis). Dále: Slečny/Pánové samozřejmě mohou nadále  jak vkládat, tak komentovat sbírky jednotlivých účastníků- Prosím, komentujte, bodujte (10max, 1minimum) u jednotliivých galerií, ca po týdnu? vyhodnotíme:-)   Mimosoutěžní výsledky: Slečny, které chtějí všem chlapcům vzkázat "Sbírky motýlů v této době? No to snad nemyslíte vážně! ....vy jste snad romantici,nebo co?" jsou: petula, Broučinek, Kaaaaacenka, marky7, isabel007, Ivuska   Chlapci, kteří chtějí slečnám vzkázat : " Na sbírky motýlů my vám s........e smutkem odmítáme, půjdem radši na pivo" jsou: BillyKid, Kkarel, Jirk@, Kolbaba77, Marek.Voboril, prhn   5.5.2013

příjemná podvečerní procházka ve skvělé společnosti ;-) Jak předvídali Norové, počasí nám nakonec celkem přálo a ačkoli byla v Praze v průběhu dne mlha, u Berouna to vypadalo trochu líp a byla vidět i čtvrtka měsíce a výhledy do daleka. První z nich jsme si užili na vrchu s kráným slovanským jménem Damil a údajně pravěkým hradištěm- bylo vidět na obec Tetín, s románským a barokním kostelem a hradištěm z 10. stol. na ostrohu nad řekou, ze kterého jsme pak měli lepší, i když trochu větrnější,  výhledy na Berounku. Po Modré jsme pak přes polesí Koda došli ke krasové vyvěračce a ačkoli její voda byla vyhodnocena jako teplá, nikdo se kupodivu nekoupal. Další cesta byla o něco rychlejší ledovatým podkladem a tak jsme dorazili na nádraží docela brzo- a ve stylu picnic na nádražní lavičce si počkali na vlak , protože výběr hospod v Srbsku, do kterých jsme nemuseli jít, protože byly po 22 zavřené, byl skutečně bohatý.   Všem účastníkům děkuji za velmi milou, přínosnou a zábavnou společnost a doufám že se uvidíme i příště.   Iva 21.12.2012

velmi příjemný večer se skvělou společností a písněmi našeho mládí ;-) Akci velmi dobře vystihl už její název: příjemná teplá letní noc u řeky, hvězdičky, všechny klasické americké písně našeho mládí od Stounů, přes Oasis, Marleyho, až po Cashe...kapela byla hodně dobrá, včetně zpěváka, který se jen s lehkým přimhouřením očka skoro nedal rozeznat od originálů ;-)   Žluté lázně taky příjemně překvapily: tím,jak to tam žije, co všechno sportovního tam půjčují, jak tam mají (i přes povodně) hezký trávník, uklizeno, vodotrysky, sprchy, Mexické chatrčky na Mexickém bílém písku...   takže DOPORUČUJI všem na další podobné akce   a všem účastníkům děkuji za velmi příjemnou a milou společnost a super večer!   Iva 4.8.2013

pohodové koupání koncem léta Vzhledem k velkým obavám veřejnosti z této akce (především obavám z vody s teplotou nižší než 18 oC), díky kterým  jsme z účastníků nakonec zbyly z SA dvě samy samičky, přizvaly jsme  i známého externího experta na brodění ledovcových řek,  P.K. Počasí nám přálo (byl příjemný letní večer s teplotou kolem 20oC, polohjasnou oblohou a duhou nad JV koncem Prahy)  a počáteční příprava na akci, ještě na Smícháči u cukrárny- věneček a rakvička (teda věnečků měli nedostatek, musela stačit laskonka), byla dobrým začátkem. Nicméně- brodění ledovcových řek je drsným koníčkem, v rámci kterého následovalo zahánění ledních medvědů z plánované trasy, marná snaha rozlišit obyvatele ostrovního kláštera od tučńáků- a zahánění dravých tygrů z cílového břehu, to vše v drsné severské vánici.   Uvedení na pravou míru: Po prohlídce barokního kostela Sv. Kiliána (pův. ze 14. stol, po požáru 1660 opraven), v Davli na břehu, jsme se vydali k vodě - s cílem přeplavat na ostrov Sv. Kiliána k původnímu klášteru Sv. Jana Křtitele. Voda ve Vltavě byla čistá a měla příjemných ca 18 stupňů a vydržet v ní 50 m nebyl žádný problém - takže po prohlídce ostrova , zbytků základů kláštera a ostrovní džungle, nebyl problém další plavbu prodloužit na ca 100m podél chatek na pravém břehu. Stali jsme se zde mírnou atrakcí pro chataře trávící letní večer na verandičce "Kam plavete?, Moc nám tu vodu neušpiňte"... Opak byl pravdou- po rozhodnutí přeplavat ještě Sázavu se situace obrátila- a voda, která byla jako kafe (z kohoutku- ca 22oC a kalné barvy) spíš ušpinila nás, takže tuhle druhou část jsme chtěli mít za sebou co nejrychleji. Nicméně pěnová stopa po naší plavbě přetrvávala ještě ca po půl hodině, kdy už jsme vesele konzumovali dostatek alkoholických nápojů- svařák, Tatranský čaj a medovinu, laskavě přinesených Bobo.   Děkuji všem účastníkům za milou společnost a přinesené lihoviny! A těším se na další společné akce.   Ještěrka iva       30.8.2013

Příjemná procházka za slušnějšího počasí, než se původně dalo čekat Díky Effče, která vymyslela začátek trasy v Malé Hraštici (nedaleko Dobříše) začali jsme výlet značně příjemnou návštěvou kvalitní cukrárny a mohli se pak směle vydat přes Velkou Hraštici do údolí Kocáby. Říčka sice po nedávných deštích poněkud stoupla, ale naštěstí neodnesla žádný z několika mostíků a lávek, jejichž zatěžkávací zkoušku jsme společně provedli. Příjemným údolím a po loukách jen lehce rozbahněných jsme došli až k zajímavé minisoutězce s vodopádkem u  Malé Lečice a odtud až na rozcestí s modrou. Zde se menší část výpravy odpojila ku Štěchovicím podél Kocáby a část pokračovala podle původního plánu do Bojanovic, kde jsme našli útočiště v přívětivém Klubu Povidlářů, kulturním to zařízení u fotbalového hřiště, s cenami více než lidovými, kvalitou jídel velmi dobrou a vysokou úrovní hasičského kalendáře. S nastávajícím soumrakem přesunuli jsme se na zastávku Bojanovice a následně Bojov a vláčkem v 17:15 potom ku Praze. Celkově to byla zdařilá výletní akce začátkem roku a doufám, že následující výletíky budou podobně příjemné. Díky moc Effče za organizaci. Iva   5.1.2013

Skvělá akce se super partou! Bobo, dík moc! Přes předpověď počasí, která zřejmě leckoho odradila, nakonec ani v nejvíc deštivých horách nebylo zas až tak špatně, aby se nedalo jít oba dny na výlet. Noční slańování z Jizery se sice díky počasí nekonalo, ale přesto jsme toho stihli opravdu hodně: -návštěvu Protržené přehrady s odborným výkladem, fotkami a pamětními kuláčky s razítkem -výlet přes les na Souš a přes hřeben do hospody na Jizerku -výstup na Bukovec, kam nás nalákal lesní muž (opět s odborným výkladem) - prohlídku rašeliniště Jizerky, včetně zátěžové zkoušky Romanem - lov hub a společné vaření houbové polívky a večerní vyprávění příběhů u svíček - druhý výlet s výstupem na Jizeru a Sněžné věžičky na Černé hoře, s romantickým průstupem rašeliništěm, potoky a lovem brusinek a borůvek -vyhlídky na vodopády v Jedlovém dole Mariánohorské boudy se ukázaly být téměř ideální chatou pro větší skupinku, s dostatečným prostorem, přiměřeným komfortem (bez elektriky, s kvalitními kamny a vodou protékající hned vedle do rybníčka), útulnou společenskou místností, výhledem na skoroúplněk a příjemným umístěním mimo civilizaci. Celkově to byl VELMI příjemně a vesele ztrávený víkend! MOC DÍK: Bobo za zorganizování, klukům za zatápění, Pavlovi za to,že nám vyvezl bágly autem a Ondrovi za griotku! Doufám, že to nebylo naposled! Ještěrka Iva       22.9.2013

příjemné promítání Začátek kolem 18, s kamarády mimo Sa pokec o cestování a nejen v Turecku, od ca 19 promítání, povídání o tom, kdo v Turecku byl a co tam potkalo (nebo potkalo ho :-) popíjení čaje a konzumace přinesených pochutin - oříšky, mandle, fíky, varianta na turecký med- tímto velice děkuji všem, co něco přinesli! :-) diskuze o tom, kde se dají  v Praze sehnat turecké a arabské potraviny (kdo chcete vědět, zeptejte se účastníků :-) Po lehkých zmatcích při odhlašování a přihlašování na poslední chvíli + díky účasti dalších mých známých i částečně známých mimo SA,  nevím přesně kdo tam odkud byl, tak pokud chcete přidat mezi účastníky, tak se mi ozvěte :-)   Dík všem  za příjemný večer Iva 6.2.2013

festivaaalek Letní slunečné odpoledne a podvečer, lodičky na Vltavě a vůně trávy.... klobásky, vesele oblečení a naladění lidé s dětičkami, psy, kelímky piva.... hipíci, máničky, flamendři, kravaťáci, puberťačky, diblíci, pražské individuality.... sedící na trvávě, postávající u stánků, trsající u pódia- tvořící pestrý a mnohobarevný dav, kerý se neustále přelévá z místa na místo- a do toho Romano Drom hrající jako o život- a zpěvačka Nita z Fuel Fandango, o které program tvrdil, že bude fenomenální - a byla možná ještě lepší....i když s Flamencem měla společného opravdu jen málo..... festivááálek :-) 22.6.2012

pěkný, i když teda bezúplňkový a bezhvězdičkový, večerní výlet Stejně jako u víkendu, hrozba předpovědi byla daleko horší, než pak realita v terénu - a z (možných) účastníků vytrvala jen ta část, která ví, že nejhorší smrt je z vyplašení ;-). Pod vedením místního znalce Charlieho (tímto děkuji) jsme si prošli zasněženou balvanitou Vlčí rokli s částečně zamrzlým potůčkem a pak po modré došli ke křížku u staré hájovny s tajemnou historií (podle místních znalců a starých pověstí opřádajících toto místo). Přes Borek jsme pak pokračovali na trochu větrný výhled  Boží skálu (skalku...šutýrek) a odtud na bus do Jílového. Všichni účastníci přišli kvalitně vybaveni- medovinami, svařákem, zázvorovými čajíky a dalšími dobrůtkami - a akce to byla veskrze příjemná. Tímto všem zúčastněným děkuji a těším se příště   Iva   30.1.2013

veelmi zdařilý výlet spojený s kulturními zážitky Ačkoli byla předpověď poměrně hrozivá a počasí na začátku taky ne úplně skvělé, sešli jsme se v hojném počtu. O historii kostela sv. Klimenta na Levém Hradci nám povyprávěl příjemný a poměrně dost dobře informovaný mladík - a pak byla možnost podívat se na základy jedné z nejstarších rotund (10.stol.) pod kostelem- případně na kůru si zazvonit na zvon. Dál jsme pokračovali přes pole na Alšovu vyhlídku, romantické to skalisko romantického malíře, čnící nad Tichým údolím- a i přes zataženou oblohu nebyl výhled tak úplně špatný. Někteří si to spojili i s adrenalinovým zážitkem, když se drápali na vršek kluzkého skaliska mimo cestičky- obzvlášť Lady se ukázala jako schopný horský pes. Nad Tichým údolím- ale na opačném hřebenu- jsme navšívili i další z památek- benediktinskou kapli sv. Václava na původně morovém hřbitově. Jen těsně jsme nestihli koncert, ale z výstavy obrazů tam ještě poslední dva zbývali- a dostalo se nám přednášky nejen o historii kaple, a okolní krajiny, ale i o malířských technikách a záměrech. Přes pole a  Suchdolské vilky jsme pak sešli do Lysolaj a údolní brzdy Housle, která je nejen přírodní památkou, ale je tam i zázračný uzdravující pramen Panny Marie- a i zde nás čekal kulturní zážitek - v podobě výstavy olejomaleb umístěných na stromech stromořadí vedoucího ke kapli. Přes další hřebínek a pole jsme přešli do Tiché Šárky a vzhůru na Hanspaulku, ke kostelu Sv. Matěje čnícímu nad údolím. V té době se už šeřilo a dveřmi kostela lákavě prosvítalo světlo. I nadšenci uvnitř byli velmi milí a přátelští a krom uvítání a nabídky čaje i jen pro nás zahráli na varhany a zazpívali - což v barokním kostelíku znělo nádherně. Poté, co jsme z kostela kolem 22hod odešli, byl vidět i slibovaný úplněk. Večer jsme zakončili v hospůdce U Krakonoše, se skvělým pivem Kaštan a veeelmi příjemnou obsluhou. Byl to celkově velmi zdařilý výlet!   25.5.2013

Úplňkový výlet, na kterém jsme stihli úplně všechno... ;-) Sice  v nepříliš vysokém počtu (sedmi), zato však ve značně vysoké kvalitě, probíhal tento výlet od začátku až do konce. Příjemným začátkem byla pro některé už zmrzlina na Masaryčce, a pak i to, že vše jelo načas a stihli jsme přestup na bus do Tismic. Po obohacení duchovním- návštěvou pozoruhodné Tismické románské baziliky Nanebevzetí panny Marie s vzácnou madonkou z r. 1420 (ukradena 1990), pokračovali jsme úvozem ke slovanskému hradišti z 8-9. stol (nenápadný zbytek valu), kolem poněkud nápadnějších třešní ptáčnic u cesty a hrachového pole přes přistávací dráhu letadýlek, a cestou necestou až do údolí potoka Šembery. Další zajímavostí byl Lichtenštejnský kámen na rozcestí u Šembery, pak zbytky hradu Šember, z poloviny 14. století, kde Dan našel kešku na pověstmi opředeném místě- Ďáblově lavici a odkud jsme odešli po valu dalšího slovanského hradiště opět do údolí. Příjemnou zastávkou bylo koupání v Kozojedském rybníce odkud Šembera vytéká- a následně i rychlejší pivko v nedaleké hospůdce. V závěru, při cestě přes pole, byl konečně vidět i úplněk.   Víc už se toho opravdu stihnout nedalo :-)   Děkuji všem účastníkům za velmi příjemnou společnost a těším se příště. Iva 25.7.2013

příjemný úplňkový výlet bez úplňku, zato s ochutnávkami různého alkoholu První jarní úplňkový výlet by měl být  veselý- na tom jsme se shodly spolu s Bobo, když jsem při čekání na srazu na nádraží vytáhla medovinu a ona tatranský čaj. Přes ne úplně ideální počasí se nás tentokrát sešlo docela dost - zřejmě všichni odmítají věřit předpovědím a říkají si "vždy´t už je podle toho kalendáře jaro, tak sakra...už by ta zima konečně skončit mohla! Například dneska večer."  Takže sice nezanedbávají přípravu ve formě kvalitních bylinných čajíků (Jamessonův bezinkový, Simiriho becherovkový, Janky citrónový), svařáků a likérků - a teplých zimních bund- ale už opouštějí zimní nory a zimní spánek ;-). Odměnou je jim pak příjemná procházka dubovými lesíky na svazích nad Vltavou, (z Měchenic po modré na Jíloviště, pak po červené kolem Cukráku a přes vyhlídku nad Vraným až na Zbraslav) při které jsme potkali koníky, připravující se na večerní vyjíž´dku, ve tmě tušili vyplašené stádo srnek a šli stezkou rozrytou od prasat. Dík těm, co vzali chytré telefonky, takže hvězdy noční oblohy se daly pozorovat i za velmi špatné viditelnosti. Speciální ocenění Lence, která se nás i po prodloužené práci pokusila dostihnout a jen několik nepříznivých okolností (například existence několika od sebe značně vzdálených zastávek Jíloviště)  jí v tom zabránilo. Děkuji všem za příjemnou společnost a těším se na příští úplněk v dubnu! iva   29.3.2013

Skoroúplněk se ukázal skoro úplně podle plánu a ještě jsme se prošli :-) Akce začala s 15 min zpožděním, díky mé malé rezervě  na MHD, a nadále pokračovala hladce, příjemně, ale s lehkým skluzem :-). Cesta podle Botiče byla kluzká jen lehce, rozjasnilo se s lehkým zpožděním od předpovědi Medarda-online (plánováno na ca půl 21 jasno, ale přišlo ca o hoďku později) a my jsme posléze přišli s lehkým, půlhodinovým zpožděním o půl 24 na Hamrák, kde už bylo zavřeno, jen sympatizanti z SA (kteří se chtěli zúčasnit aspoň závěru - Láďa a Lenka- tam ještě seděli). Jinak samozřejmě, jak se na skoroúplněk sluší, byla akce skoro úplně romantická: skoro stoleté olše sklánějící se nad meandrujícím potokem, zelené příšeří stromové džungle, zpěv ptáků, tiché skoro západy slunce nad Hostivařskou přehradou,  tklivé písně kytar v hospůdce pod přehradou, tlukot slavíků na polní pěšině  a  nakonec pak skřehotání žab u rybníka Hamráku, ve kterém se shlížel skoro úplný úplněk.   6.6.2012

veselá akce, včetně koupání Vesele jsme se sešli na začátku fronty na bus na Slapy a po počátečních lehkých zmatcích (dvě zastávky stejného jména 1 minutu po sobě) jsme se přesunuli do obce Slapy. Odtud po červené loukou, lesíkem podél potoka a kolem zátočiny se zakotvenými loďkami ke kapičce na Rovínku. Tady už byla vidět voda zblízka a bylo jasné, že to s její kvalitou nebude tak hrozné, natož aby se tam vyskytovala přemíra řas, nebo chcíplých ryb (hlavní hygienik si ve středu  v TV trošinku zapřeháněl). Ačkoli byly plavky v doporučené výbavě, většina se rozhodla si je zbytečně nenamáčet (plavky jen tak neusušíte, že?) a vykoupat se bez nich. Voda teda nebyla úplně letní, ale trochu zaplavat se v ní dalo. Na břehu nás pak Kajousek potěšil výborným ovocným koláčem a vydali jsme se dál- napřed po červené a pak cestou- necestou na Červenou horu. Procházka lesem, hezký výhled, sbírání hub amatérským mykologem Filipem, dobytí vrcholu Červené hory- a stádo prasat přes cestu do hospody. Prasata přes cestu evidentne nosí štěstí, protože hospoda zavírala nikoli ve 22, ale až ve 23- což se nám při čekání na bus opravdu hodilo. Byl to hodně příjemný a veselý výlet a všem účastníkům děkuji- a těším se příště znova. Iva 12.7.2013

Přes počáteční lehkou nepřízeň počasí se výlet vydařil. Začátek byl za slunečného večera, podle plánu na začátku Modřanské cyklostezky, kde se k nám bruslařům přidal i Marek na svém cyklostroji. Na konci stezky jsme se díky nadbytečnému množství občerstvovacích stánků dohledávali trochu obtížněji, ale i to vyšlo- ale, bohužel, zrovna když jsme se u jednoho ze stánků sešli, tak začalo pršet. I nebylo možné hned odejít a museli jsme (byť s nechutí) konzumovat dál. Tato krutá nepřízeň počasí naštěstí brzy pominula, takže jsme mohli již o půl 9 směle vyrazit podél geologických útvarů do kopce na bývalé keltské hradiště Šance. Zde nás zastihla již jen krátká přeháňka, avšak další postup lehce zbrzdila výraznější překážka položená nám do cesty- a to stánek na Točné. Přes pole do lesů směrem k letišti Točná vydávali jsme se tedy již za výraznějšího šera, což zvýraznilo počet světlušek, které vylétly po deštíku (teda světlušáků :-) . Cestu od letiště jsme mírně zkrátili směr nejbližší bus v Komořanech a kolem 23 se rozprchli různými pojízdnými prostředky. Všem  velmi děkuji za účast, bruslařům a jiným sportovcům obzvláště. U předskokanek doufám, že se příště přidají k hlavní skupince:-). Quidovi dík za závěrečnou část výletu, kdy zkušeně hledal cestu do civilizace. 28.6.2012

příjemný podvečerní výlet Velmi děkuji účastníkům, kteří začátek pojali opravdu sportovně, tak jak bylo původně míněno, a startovali na bruslích (Pvymet, Pavel, Kačenka) během už od mostu Barikádníků (Mrtvý muž) nebo skoroběhem (Jirk@, který tímto způsobem zvládl nahnat hodinové zpoždění při startu v Sedlci). Jinak jsme se všichni příjemně prošli, lehce se občerstvili v Klecánkách, někteří dokonce i nějaké kešky našli - a stihli se vrátit dřív, než na poslední metro. Dík také Terezce, která nám v Řeži ukázala hezkou vyhlídku na řeku.     30.5.2012

příjemný a lehce dobrodružný výlet Ještě za teplého a slunečného počasí jsme vyrazili ze Suchdola (konečné 147) směrem na Únětice a cestou se stylově vyfotili - hádejte kde (je to jednoduché, smějem se tam všichni jak měsíček na hnoji). Lesem, kolem rybníka a posléze strmou strání jsme se vydrápali až na Alšovu vyhlídku- romantický to křemencový výchoz zdobený břízami a vřesem a čnící nad Tichým údolím, s výhledem na Únětice, Žižkovský vysílač, Strahov a Bohnické sídliště. To nám muselo nahradit slibovaný dramatický západ slunce, protože slunce zklamalo a zaplulo do mraků předčasně a bez efektů. Přesto jsme si ale výhled užívali- a když jsme seběhli dolů, už se pomalu šeřilo. Tichým údolím jsme prošli už za šera a když se setmělo i u spálené hospody, našli jsme hospodu funkční- a zapluli do ní. Večer zpříjemnili pivem, burčákem a někteří i skrovnou krmí ze syrečků na chlebu- a po 21 se vydali na další cestu. Cesta příměstským lesem by "jen tak" byla příliš nudná, ale příroda tomu zabránila- zvedl se vítr a  v poryvech hučel strašidelně lesem (čemuž občas dost napomohlo i v koridoru k Ruzyni letící letadlo) a při silnějších závanech padaly i větší žaludy a menší větvičky. Pak začaly padat i menší kapky, takže jsme podle tradice v závěru večerního výletu poměrně dost zrychlili-a na zastávku na konečnou 107 došli jen lehce navlhlí. Všem děkuji za účast, byli jste dobrá společnost!   11.9.2012

Akce proběhla přesně podle inzerovaného názvu- drsně a romanticky Akce beze zbytku splnila avizovaný název. Již začátek poněkud prověřil naši otrlost- někde kolem Pardubic nám totiž pod vlak skočila Anna Karenina- což vedlo k nemilému zdržení 2,5 hodiny a následně ke ztrátě posledního přípoje z Hranic. Nicméně dráhy reagovaly překvapivě pružně a sehnaly náhradní dopravu prastarým autobusem s neméně prastarým (25let v důchodu) nahluchlým Valachem. Stařík se patrně díky svému celkovému zdravotnímu stavu v pátek večer zdržel alkoholu a tudíž byl povolán nejprve uloupit autobus (z v 1 v noci zamčeného parkoviště) a dovézt nás až do Lidečka, kde jsme zhruba o půl 3 ráno zatábořili pod Čertovými skalami. Mezi poněkud drsnější zážitky nadále patřila následující noc, kdy Mirek, který spal jen pod otevřenou plachtou,  sice ignoroval štěkající srnce, ale prasata, která si přišla pro žaludy,  nacházející se pod jeho karimatkou, už ho v noci rušila a stejně tak ho nepotěšil mědvěd, který se sice neodvážil tak blízko, ale možná přišel právě za těmi prasaty. Následně neděllní odpoledne také tak úplně neodpovídalo našim představám o romantických nedělních procházkách, a i když sněhové vichřice byly poměrně krátké, ochladilo se díky silnému větru docela citelně a sníh z poslední přeháňky roztál až po ránu- a v noci zamrzla část vody ve flaškách. Ale i slibovaná romantická složka výletu nebyla opomenuta - to ostatně vidíte na fotkách: rozkvetlé jarní květy, čolci, romantické skály, kapličky s pramínky a léčivé prameny panny Marie, rozhledna, zříceniny Sehradu, Starého Světlova, Rýsova, most vedoucí odnikud nikam, úžasné západy slunce.... Vydařilo se. A doufáme že ne naposled.   10.4.2012

Akce byla veselá, dobrodružná, příjemná....jen je potřeba doladit některé detaily;-) Z Knížecí jsme vyráželi tři- abychom nebyly samy samičky, přidal se k nám odvážný mladý muž, mimo SA. Začali jsme podle plánu na Mokrsku, veselým výstupem na rozhlednu Veselého kopce, protože se říká, jaký začátek, takový konec. A i pokračování bylo příjemné- Vymyšlenskou stezkou sestup k přehradě a cestou sběr lesních plodů. Na břehu, odkud jsme se chystali po přeplavání dobýt hrad Ostromeč, na nás zaútočil Ještěrák zelený- patrně vzpomínaje na své podstatně větší dinosauří předky a pohádky o konzumaci princezen, kousl postupně mně i Katku do prstu (což nevadilo, protože ještěrky na rozdíl od dinosaurů nemají zuby). Po první přeplavbě se ukázalo, že zatímco transport menších zavazadel 20-30l máme celkem zmáknutý (zabalit do dvou 60l odpadkových pytlů), u těch větší báglů je ještě co vychytávat- nicméně přeplavali jsme a nic neutopili. Dál jsme tedy šli po levém břehu přes Hradiště , vyhlídku opata Zavorala na hrad Ostromeč, který poněkud zklamal, protože toho z něj už moc nezbylo. Další, následující přeplavba na Novou Živohošť nám ale opět zvedla náladu, protože byla do hospody! Tentokrát se podařilo doladit transport i větších zavazadel, o objemu ca 50-60l (zabalených v igelitu a v pláštěnkovém ponču ovázaném provázkem- viz foto). Dál jsme pokračovali na vyhlídku na Vrchovnici , přes třešňovku u Nebřichu k rekreačnímu zařízení Laguna, odkud jsme startovali tentokrát z mola, zato na podstatně delší vzdálenost do Čimské zátoky. Trochu jsme podcenili protivítr a délku meandrující zátoky, takže nám plavba zabrala delší dobu, než jsme čekali- zato jsme ale pobavili velké množství lidí na hausbotech, zde zakotvených. Nakonec jsme přistáli u ústí potoka z Čimi a na autobus v 18:35 došli akorát včas.   Celý způsob přeplavby je potřeba ještě mírně doladit: problém dělá zvláště několikanásobné použití odpadkových pytlů a jejich možné proděravění v průběhu, nedokonalé zavázání těchto v případě velkých vln, nebo pokud člověk pytlík za sebou táhne právě za tento provázek, nedokonalé zabalení cenností do mikrotéňáků (doporučuji pytlíky na mrazení potravin). Vhodná je i tažná šňůra, aby pytlík člověk nemusel před sebou strkat. Možná by se hodila i šńůra s hákem, na zachycení rychleji se pohybujících plavidel a jejich využití ke stopu- a promyslet by bylo určitě řeba i možný transport kola- ale to nechám na cyklistech ;-).   Velmi děkuji spoluúčastníkům za odvahu a bezva společnost! 1.7.2012

příjemný výlet i se závěrečným zhodnocením v kulturním zařízení Na podzimní čas byla účast hojná, přidala se i Jarka (mimo SA), a pouze ztráty byly o něco větší než obvykle - Honza s Míšou se odpojili cestou a Atert končil v ne úplně ideálním stavu a nevím, nakolik se dá počítat jako přítomnost to, že v závěrečné hospodě spal :-). Ačkoli v sobotu bylo hezky, tak v neděli nám počasí až tak nepřálo a z vyhlídkové věže nad Ústím, na Erbenově vyhlídce, jsme každý viděli to, co jsme chtěli (respektive byli si schopní představit). Nicméně cesta dál byla víceméně po loukách, příjemným terénem, a kříže v Arnultovicích i Knínici jsme objevili a mohli si dostatečně prohlédnout. I závěrečná ves Libouchec nabídla po prozkoumání několika zavřených i jednu otevřenou hospodu a na autobus se čekalo docela příjemně.   26.11.2012

Akce se zdařila, počasí nám přálo - bylo dostatečně dramatické, aby to nebyla nuda a přitom takové, že se dalo přežít- a ztráty byly pouhých 10% Akce se zdařila, Ráno jsme víceméně soukromým busem dojeli do Lochovic, sešli se tam se zbytkem výpravy a v hojném počtu 21 (ještě více, než bylo přihlášených, což vás všechny šlechtí :-) jsme pokračovali přes Smaragdové jezírko na Plešiveckou vyhlídku do údolí a na blízké vánice, pak na Křižatky, Kuchyňku a poté se rozdělili na seveřany (směřující na vlak do Hostomic) a jižany (směřující na bus a do hospody do Dobříše). Počasí nám přálo- bylo dostatečně dramatické, aby to nebyla nuda (občasné chumelenice a vichr na Plešivci) a přitom takové, že se dalo přežít- -společenská část byla na vysoké úrovni (Jajko, dík za rum!) -a ztráty byly dobrovolné a pouhých 10%. Za organizátorky děkuji všem zúčastněným za velmi příjemnou společnost a donesené dobrůtky:-) Iva   PS: zaznamenáníhodné zjištění- v Dobříši na náměstí je velmi dobrá nekuřácká hospůdka Něco o Plešivci zde (Lioneska): http://brdsky.blog.cz/0705/tajuplna-hora-plesivec 9.1.2012

Příjemná procházka převážně lesem Nakonec jsme díky menšímu počtu a vlastníkovi auta mimo SA vyrazili někam, kam to ve větším počtu a díky horší hromadné dopravě nebývá tak snadné- a udělali si výlet do vojenského prostoru Brdy. http://www.mapy.cz/s/7xOR Ačkoli je tam teoreticky vstup nepříliš povolen (na dopadové plochy dokonce zakázán) nebere se to zřejmě příliš vážně- a třeba cyklistů tam vyráží poměrně dost. My jsme si vylezli na zajímavou skalku Koníček (ca 642mnm) a okolní skalnaté Hřebeny s trampskými tábořišti, došli jsme okolo rybníka pod Krkavčinou na hrad-zříceninu Valdek a zpátky pod kopcem Beranec na Špičák a přes Křešín zpátky do Jinců, na oslavy dětského dne . Počasí nám přálo a i lesní stezky byly příjemné a schůdné- a terén zajímavý. Tuhle část Brd bych doporučila jak cyklistům (menší převýšení než v částech kolem Prahy, tak na vandříky- zvláš´t části se skalními výchozy jsou zajímavé a s výhledy.   I.   15.6.2013

pěkné a zajímavé Tak nám nakonec počasí přálo a nejen že neskráplo, ale dokonce i svítilo sluníčko :-). A kytky kvetly jedna radost a některé byly docela špeky, jako třeba nafialovělý hořec, některé koniklece a řepčíky a  nádherně barevné Lewisie - i pár orchidejek se našlo. A ačkoli je focení skalniček samotářská činnost, do které se někteří vrhali s opravdovým nadšením a maximálním nasazením, ani společenská část nepřišla zkrátka- a pokračování akce (už teda beze mě) bylo pak v blízké vinárně. Takže dík za společnost, bylo to fajn Iva     7.5.2013

Kdo přišel, nezaváhal, dobře udělal :-) Přes počáteční lehké bloudění jedné ze skupinek jsme se všichni nakonec u žabiček sešli a prohlídli si , co se dalo: od žabiček, přes hady, po lamu guanako, klokana s klokánětem ve vaku a miniopičky s mláďatama. Celkově mě stanice přírodovědců nadchla, docela s tím pohli amají některé nové budovy a zvířata- a výstava byla perfektní. Kdo ještě stíháte o víkendu, vřele doporučuju. 17.5.2013

příjemné posezení, čajovna vhodná k doporučení První čajovna, do které jsme se tenhle podzim vydali, stojí za to nejen umístěním- vrchní patra vodárenské věže na Letné- ale i příjemným posezením (dřevěná mezipatra), výzdobou (kaligrafie, budhistické obrázky), milou obsluhou a tím, že tam krom nás skoro nikdo nebyl. Doporučuju a dávám 8 bodů z 10. 11.5.2020

jaro jsme oslavili opravdu vesele Thor na nás nezapomněl, schoval všechny blesky, hromy a mraky - takže bylo opravdu krásně - a sešli jsme se v počtu tak hojném, že sama nevím, kolik nás vlastně bylo (kdo chcete ještě dodatečně přidat mezi účastníky, tak si napište). Velké ocenění pro všechny, kteří dodrželi dress code a přišly v sukních, zdobené květy, nebo kluci i v kraťasech. Velké ocenění pro Pavouka, který zvládl dvojroli "Vesna- bohyně jara" i "Morana " při vyhánění Morany a oslavě jara, opravdu jako zkušený ochotník. Velké ocenění jarním básníkům ! Myslím, že by stálo za to, ty údernější básně doplnit sem pod zápis do diskuze- zvláště ty , ve kterých popisujete jak jarmila napájí Šemíka zelenou :-). VŠEM PŘEJU SPLNĚNÍ JEJICH JARNÍCH PŘÁNÍ ! :-) a děkuju za veselou a fajn společnost v první jarní den. iva POKRAĆOVÁNÍ: kdo máte fotky - včetně těch "tří nejlepších jarních"  - nahrajte ty jarní jako první, označte "jaro1"  a v diskuzi pod zápisem můžeme udělat hlasování o nejlepší 3 fotky :-). 21.3.2014

po všech stránkách zajímavá akce, i pro okolní pocestné Start v 9hod Budějovická, časový limit max do 16hod, v Base camp (pivní galerii) Pravidla: 1. Vrchol musí být dobyt celým družstvem a zdokumentován fotkou 2.Smí se používat jen MHD - s možností využití opencard (vlak, bus, metro, tramvaj, přívoz), a vlastní zdroje (kolo, brusle, rogalo, lyže, běžet i jít pěšky), naopak nesmí se použít osobní auto, taxi, lanovka 3.Pořadí vrcholů je libovolné 4. Časový bonus za fotky s domorodci v průběhu výstupu/na vrcholu je mínus 15 min, (max 1 foto/1vrchol) Summits: Snowy Mts. (Bílá hora) 38 100 cm By Chance Envious Mts. (Šance /Závist u Zbraslavi) 37 500 cm St. Peters Mts. (Petřín) 32 000 cm Old Knights Rock (Vítkov) 26 000 cm Defence Rock (Bránická skála) 25 500 cm Flying Mts. (Letná) 23 500 cm Highcastle Mts. (Vyšehrad) 22 500 cm   Po počátečním startu, kdy se díky různé taktice a způsobu přesunu, týmy vydaly různým směrem, jsme se všichni nicméně potkali na nedozírných svazích Envious Mts. a výstup na skalnatý Highcastle podnikali poté v těsné odstupové vzdálenosti.  Dlouhou dobu se zdálo, že se týmy drží v těsném závěsu, i přes různé varianty přesunu údolím, ale příkrý sestup z Old Knight Rock, vedený různými dolinami, týmy opět oddělil a jejich další postup byl díky odlišné taktice od té doby jiný, stejně jako pořadí výstupu na nejvyšší vrchol Snowy Mts. s dalekými výhledy a St Peters Mts., matoucí několika různými předvrcholky. Zde se nám dostalo zasloužené pozornosti médií, kdy dva z našich týmů poskytly krátký rozhovor pro televizi. Není divu, že se takové pozornosti dostalo právě odvážné dvojici Fialka, Karkoska, neboť nepochybně v tu chvíli vypadali jako ideální adepti na dotaz "Co si myslíte o extrémních sportech?" Do Base campu jsme všichni dorazili po dobytí všech vrcholků v rozmezí 30 minut. Ačkoli se ukázal jako ideálně veliký akorát pro naši skupinu a nabídka piv zde byla velmi zajímavá a rozsáhlá, bohužel s nabídkou jídel to bylo podstatně horší, takže jsme se po 16hod přesunuli do blízkého Kapra na medu a akci zdárně společensky zakončili.   Nejrychlejší team: Jirk@, Jirka M, Helča, Pavka (5hod 57min) Team s nejvíce body za fotky s domorodci: Donna, Ještěrka, H@nzek, Team s nejvíce body za stylový ohoz: Karkoska, Fialka Team se sportovním přístupem k dobytí Envious Mts.: Ked, Extrajuice   Všem účastníkům děkuji za veselou a příjemnou společnost, sportovní přístup a soutěživého ducha! Zvláštní dík a ocenění patří Fialce a Karkoskovi, protože zatímco my ostatní jsme měli zážitek sami z akce, oni dva poskytli bohaté zážitky každému, kdo je potkal!   Iva     30.11.2013

uvidíme Tak doufám, že TADY se fotogalerie zkompletujou :-) http://www.spolecneaktivity.cz/akce/fotogalerie/fotografie-akce-alternativni-velikonocni-vajicko 8.4.2015

doufám, že se ještě rozvine Pokus, aby se objevily fotogalerie na jednom místě- tak to doufám vyjde :-) 11.12.2013

Velmi zdařilý úplňkový výlet k letní rovnodennosti Ačkoli ještě ráno bylo počasí přinejmenším nelákavé, magické datum přilákalo nebývale velké množství účastníků. Díky tomu, že někteří zaseli počáteční obavy, jak se v takovém počtu vejdem do autobusu, se mi podařilo poslat skoro všechny prvním "courákem" a jet si pak skoro sama ve společnosti dvou milých mladých mužů ve druhém "rychlíku" a navíc být na místě dříve než první skupinka. Té jsem pak zvedla náladu povelem "jdeme na jedno" - kde krom točeného kolovalo i velké množství pochutin z účastnických zásob, včetně třešní (chválím nápad přinés krom čokolád i ovoce a párečky!). A pak začal výlet- nejdříve nenápadně, příjemnou lesní cestou kolem daňčí obory až na vyhlídku na Vrané. Tam, ač to nevypadalo že by se se značenou naučnou stezkou mohlo stát, se tato změnila v příkrý suťák, který skupina 3 kamzíků (Filip, Evča a Honza) obešla po útesu a zbytek za pomoci záchytných stromů, kudy se dalo. Korytem potoka jsme pak pokračovali proti proudu a po minulých připomínkách, že se brodilo jen sedmkrát, došlo k vylepšení a brodili jsme prakticky neustále, místy i kopřivami. Při tom nás pozorovalo stádečko muflonů z horní hrany údolí a blíže neurčené množství hmyzu z husté pobřežní vegetace. Údolí bylo ukončeno rybníčkem a po přechodu od výpadovkou na Mníšek dostali jsme se opět na příjemnou lesní cestu. Začínalo se mírně šeřit a na jednom z rozcestí jsem tedy vyhlásila, že nám za kratší dobu jede vlak, který bychom mohli stihnout a provedla únikový manévr. Většina účastníků, zvláště těch zkušenějších, se udržela na předních pozicích a na nádraží jsme došli s pohledem na výstražné světlo závor, které už v dáli věštilo příjezd vlaku. Nastoupilo nás 14 ze 20 (s tím, že jeden plánovaně končil ve Všenorech) a tím jsme se dostali na 25% ztrát (z povolených 30%). Zbylé skupince, které to jelo za půl hodiny, mohlo být útěchou, že se mezitím setmělo a měli tedy možnost během akce vidět úplněk, který my jsme zahlédli až na Pražském nádraží. Všem děkuji za milou společnost a sportovní přístup k překážkám na trati a těším se příště! Ještěrka 21.6.2016

krásný letní skoroúplněk Po počátečním prodlužování akce "jdu na sever...jdu na sever...a už jdu na jih!" které nám umožnilo jít dvakrát kolem stánku na zmrzlinu, jsme se konečně vymotali z Lysé a vnořili se do lesního šera staletých dubů a topolů Polabských luhů s porostem medvědího česneku. S drobnou lezeckou vložkou šplhu na mostík nad potokem a průchodem mírně nadplán hustými kopřivami na okraji pole, jsme se pak už po dobře schůdných cestách dostali až k Přerovské hůře. Zde jsme narazili na méně strmou část svahu a přes několik strmějších zbytků valů přešli až na starou úvozovou cestu na hradiště a po ní až na vrchol k ovesnému poli. To nám znemožnilo přímý průchod, takže jsme na vyhlídku na jižní straně valu došli po balancování na pokraji strmého valu. Vyhlídka byla opravdu pěkná- na jedné straně slunce nořící se do cárů mraků a v pozadí Říp a Středohoří, na druhé bledý úplněk ve fialovém soumraku. Sestup byl podobně strmou strání jako výstup, ale štěstí nám přálo a stezka nás vyvedla z trnkového houští až ke skanzenu u renesanční Přerovské vodní tvrze. Odtud opět do klesů na starou povodňovou hráz a s houstnoucím šerem provázeni stále jasnějším úplňkem došli jsme podél Labe až do Čelákovic tak akorát včas na vlak ve 22:31. Děkuji všem za sportovní přístup a milou společnost, A protože příští úplňkáč vynechávám, tak sraz na meziúplňkovém plavání v červenci!   Iva 9.6.2017

fajn setkání Především musím ocenit ty, kteří nezklamali a nejen že se pokusili alespoň trochu svým oděvem připomenout cizí země, ale dokonce to měli pečlivě vyladěné a dotažené - takže tímto chválím především Marky, Pavouka a Míšu (i když i někteří další se snažili). Míšu chválím zvláště za to, že nejen že přišla ve slušivém japonském oděvu s odpovídající úpravou vlasů- ale navíc s sebou měla i vlastnoručně vyrobené výborné suši a k němu čínské hůlky, wasabi, kelímky....prostě úplně vybavená geiša! Takže- myslím že za všechny- Míšo, děkujeme! :-) V rámci připravených úkolů jsme si asi všichni připomněli různé situace z cestování, známá i trochu zapomenutá slovíčka, pobavili se pantomimou nutnou v zemích, kde se nedorozumíte- a vyslechlii kvalitní básnickou kulturní vložku: Jára: "Oslavná báseň na náčelníka kmene, se kterám jsi se setkal" Ó velký muži, ty v kroji s nápisem Security. Střežíš brány planiny, na níž ptáci bez peří hnízdí. Já teď prosím o vstup tam, neb platný pasport mám. (Míše se omlouvám, její báseň jsem zapomněla převzít - jestli chceš můžeš vložit do komentářů :-) Bylo to fajn, takže všem děkuji a těším se příště! iva 29.4.2014

mlžný neúplňkový výlet, na kterém jsme našli něco jiného, než jsme hledali- a naopak Z průběhu akce bylo jasně vidět, že pokud si dávno zemřelí slovanští pohanští duchové nepřejí být rušeni, umí si to zařídit - zvlášť na dušičky, když mají největší moc. Už na počátku akce zařídili zpoždění autobusu organizátorky, takže se skupina vydala temnotou přímo po trati a jen o fous unikla zplacatění rychlíkem v koridoru na Kralupy. Převozník nás sice převezl přes mlhami skrytou řeku, ale dopravil nás k vodníkovi, nikoli do plánované hospody. Poté, co jsme unikli zelené obludě, nenašli jsme naučnou stezku, ale místo toho jsme po silnici došli do Klecan, kde náš postup zbrzdila další překážka- hostinec U mlsného býka. Když jsme se po kratším boji a určitém zdržení vymanili ze spárů této překážky, dostali jsme s konečně do lesa a na vyhlídkuk tajemnému jezírku, u kterého nicméně nedlely žádné žíznivé duše ani rusalky- a ani vyhlídka nad řekou neukázala nám jasnou cestu k Hradišti. Poté, co jsme prošli prakticky všechny stezky v lese, které se vyskytovaly zcela jinde a vedly zcela jinam než se podle 4-5 zcela různých map dalo detekovat, dostali jsme se na louku, kde nebylo vůbec NIC. Duchové tedy zmátli naše stopy, posunuli nás v časové smyčce tak, že jsme skoro nestihli autobus- a pravděpodobně pouze díky duchovně silným členům výpravy vyvázli jsme ještě lacino. Příště jedině za úplňku! Děkuji všem za milou společnost a těším se příště Ještěrka 3.11.2015

fajn bruslení, bezva společnost :-) Ačkoli to tak ráno úplně nevypadalo, jak jsem slibovala (Karkoskovi ;-), nakonec bylo - a od druhé odpolední už to bylo na tričko úplně jednoznačně. O půl 1 až kolem druhé byla cyklostezka celkem volná, ale pak vyrazilo spousta rodinek a partiček na nedělní odpolední vyjížďku- a mezi třetí- čtvrtou to už bylo o dost horší. Přesto jsme si to projeli dvakrát tam a zpátky a dali slušný posun na začátku sezóny ve snaze se trochu rozjezdit. Doufejme, že to protáhnou časem ještě dál do Klecan, zatím je to jen k Roztokám, ale i tak je to jedním směrem něco kolem 8km, což už je docela slušné. http://www.mapy.cz/s/9AIf Bylo to fajn, tak doufám, že zas někdy příště. Iva 6.4.2014

vysoce romantické koupání za úplńku Počasí i přírody udělaly maximum: měsíc svítil od samého začátku, vůně borovic a uschlé trávy dotvářela atmosféru teplého letního podvečera. K Jizeře jsme dorazili s večerním soumrakem a ač jsme nakonec přišli přeci jen k mostu, někteří odvážlivci se rozhodli i tak řeku tréninkově brodit. Zvláště chválím sportovní přístup Kajouska, který se do řeky odvážně vrhl jako první, i když bylo jasné, že u břehu není zrovna mělká a zrovna dvakrát bez proudu- a jen o vlásek unikl spláchnutí.  Další část řeky (která byla překvapivě dost teplá) byla už jen příjemnou masáží chodidel a výstup po schůdkách na druhé straně byl vyloženě luxusní.Chválím i obětavost Marka, který vzal loďák, aby i ostatní účastníci akce nenamočili případné důležité proprietky a burčák, aby koupání proběhlo s veselou. U řeky jsme se setkali s Admirálem, který pro nás zafungoval jako předsunutá hlídka a varoval nás před broděním u soutoku (a hloubkou a kopřivami tamtéž) což jsme skutečně ocenili. Za svitu měsíce jsme po loukách a přes lávku došli na Malvíny, potkali se s dalšími účastníky akce a plavba za svitu měsíce byla opravdu luxusní. Všem děkuji za účast, brodičům za sportovní přístup (který se pokusím ocenit zařazením podobných prvků i příště) a doufám, že za měsíc zas... Iva 16.9.2016

Úspěšné bloudění se ztrátou pouhých 22% účastníků. Počasí nám přálo, a slezli jsme se tak v hojném počtu 14 SAčkařů + příznivců. Po přepsání základních instrukcí k popisu kontrol vyrazili dvojice i jednotlivci na trať, nicméně protože se jedná o společné aktivity, měli tendenci se shluknout do skupinek, což je podpořili v mnohdy nelehkém hledání v terénu. Pobíhali po skalách a kolem potoků, do srázů k dutým stromům a do bažin k pramenům, skákali mocným skokem na stavidlo a lezli na hřbitov, aby získali celou zprávu: "Vydej se zpět k pramenům, od kalného a klidného spodního toku k jiskřivým a bystrým vodám počátku, tam kde jsou tři prameny a soutok tří potoků, u studánky pokladů zahni kolem slepic a najdeš poklad největší - Kunratického muflona". Těm kteří byli dostatečně vytrvalí a nedali se zmást mylnými dojmy, ale otočili slepici, aby jim ukázala cestu, ti dorazili šťastně do cíle a popili tmavého pěnivého moku, zvaného Kunratický muflon! Děkuji všem, že to vzali sportovně a bojovali a doufám, že i ti, kteří nedorazili tak úplně do cíle si akci užili. ahoj příště iva 19.5.2015

super superúplněk Počasí nám opravdu přálo, takže nejen že jsme měli jasno, ale ještě navíc lehce přituhlo a sněhové krystalky se v měsíčním světle krásně třpytily. Ačkoli byla procházka tentokrát kratší, byla v rmantickém prostředí :luk zrytých prasaty (hned ze začátku nespokojeně chrochtajícími ve křoví), lesním tichem a úvozovými cestami, vyhlídkovou loukou, strašidelným rozpadlým mlýnem na počátku Údolí děsu, útesy ozářenými měsíčním světlem a něčí baterkou s dosvitem minimálně 1km a také vodopádem, o něco větším než ty Bubovické. Drobným mínusem byly zavřené hospody v Srbsku, ale vlastní zásoby opět nebyly nikterak malé a zpříjemnily nejen zpáteční cestu vlakem. Děkuji všem za milou společnost a těším se příště! iva 16.11.2016

pohodové prázdninové koupání 1. září :-) My, kteří jsme věděli, co chceme,jsme se vesele sešli na Smíchovském nádraží a odjeli do Slap. Cestou jsme přehodnotili původní plán a za malebného svitu čevánků vyrazili luční cestou na koupací mys doporučený místními znalci. Skutečně zde byla opuštěná písečná plážička u zátoky plné hausbótů, které nám vzhledem k rostoucímu šeru nijak nevadily. Voda byla úžasná- teplá a čistá, cž nás vedlo k rozhodnutí večerní plavby tímto večerem neukončovat. Druhou část večera se část zrychleně vydala k dřívějšímu autobusu a ostatní lesními temnotami zpátky na Slapský vrch- a pokud vím, obě skupiny dorazily domů v pořádku. Děkuji všem za příjemný večer a doufám že příště zas! :-) Iva 2.9.2016

Hezký večerní výlet v dobré společnosti ;-) Počasí nám opravdu přálo, za což může organizátorka, která ráno vyrobila svařák. Toto lokální ohřátí mávnutím motýlího křídla posunulo vzdušné masy z jihu a tudíž bylo celý večer tak, že všichni měli daleko větší chuť na studené pivo :-). Ačkoli byl počátek cesty podél vody ještě za světla, na slovutnou Budečskou hráz jsme dorazili už potmě a pouze  mohutné duby osvětlované našimi sporadickými baterkami a nebe odrážející se od hladiny tůní napovídalo, že jsme uprostřed lužního lesa. Žádné bledé bažinné příšery nás nicméně nesvedly z cesty a tak i Bezedná tůň u Přerova nebyla pro nás nebezpečím. Díky Pavoukovi, který udal rychlé tempo, jsme dorazili do Lysé natolik zavčasu, že jsme se stihli  i občerstvit- a kdybychom věděli, že vlak bude mít zrychlení- a ten další zpoždění, tak jsme mohli dát klidně tři, i dvě. Děkuji všem za milou společnost a veselou účast, jakož i za přinesené oříšky a jiné pochutiny- a těším se příště! :-) Ještěrka 17.9.2015

oblíbený úplńkový výlet- jak jinak než skvělý :-) Aprílový úplňkový výlet měl poměrně málo aprílových žertíků: hlavní z nich byl ten, že tam nebyly ty avizované haldy :-), samozřejmě nebyl úplněk, ale jen úzký srpek (ale to není překvapení, to každý vidí v kalendáři hned), a pak nám přes závěr cesty pochodovaly žáby, což jsme zjistili, až když nám začaly skotačit pod nohama - ale krom jednoho účastníka, který si spletl čas srazu a přišel až čtvrt hodiny po odjezdu autobusu, neměly tyto "nesrovnalosti" žádný zásadní dopad. Cesta z Žehrovic  k Libušínu vedla příjemně podél rybníka (teoreticky by mohl být ještě začátkem léta koupací) a samotné hradiště se zbytky zachovalých valů a poměrně staře vypadajícím kostelíkem, je útulné a sympatické místo v lesích, čímž se omlouvám Libuši, že jsem předem kritizovala její výběr v blízkosti velkodolů. Z Libušína jsme sešli už potmě ke koupalištím, pak trochu terénněji kolmo do (skoro kolmého:-) kopce pod el. vedením zkratkou na modrou a po "nechráněném" přejezdu-mostíku nad vlečkou/a nebo vodní strouhou/ mezi doly Max a doly u Libušína jsme pokračovali lesními cestami kolem Vlčí jámy k Tuháni. Z Tuháně po žluté nám cestu už prakticky v Ostrovci zkřížili žabí princové v poměrně nenápadném hnědém maskování, což se možná některým z nich stalo osudným- ale nikdo z účastníků výletu pokud vím neutrpěl psychickou ani fyzickou újmu (uklouznout na apríla po žábě- to by určitě přineslo smůlu až do dalšího apríla). Cesta byla celkově příjemná a skoro celá lesem - doporučila bych na další akce na kolo. http://www.mapy.cz/s/9yDJ Děkuji všem za velmi milou společnost! Těším se na příště a doufám, že příště, až bude úplněk k nějakému kostelu, zvolí Marousek méně milosrdné maskování a přijde už jen v černé slušivé kapucce a ideálně i černých džínách. Iva 2.4.2014

lehce orientační hra zakončená popíjením svařáku :-) První podzimní den nám poránu dal ochutnat podzimu, ale k večeru se připomenulo odcházející léto- takže byl nejen slunečný podvečer, ale i barevný západ slunce a v noci jasno a hvězdy. Po drobném zdržení na začátku, kdy se ukázalo, že šifra je neplánovaně (chybou tisku ) složitější, než jsem zamýšlela, jsme se všichni vydali správným směrem - k Hádovi. Ač nám krutý vládce podsvětí dal obtížné úkoly, (přinést vodu z řeky Styx a  získat smrtící květinu Thanacetum), přesto se nechal obměkčit básní (spíš teda příslibem básní) a všechny propustil z mrazivého podsvětí k hřejivému ohni (klobáskám, svařáčku a dalším pochoutkám). Zde přeci jen  po nasycení došlo i na pění hymnů, určování souhvězdí - a další společenské zábavy - a ačkoli bylo chladno, přesto jsme litovali, že večer je tak krátký. Všem děkuji za příjemnou společnost, Romče za vytištění map a dalším za přinesení vína a těším se někdy příště zas. Iva následuje přepis Timšeliny básně - pokud další skupinky ještě pořád mají text, vložte případně do diskuze :-) V temné sluji sním o jiskřivé noci plné lampionů V dusné noci se mi zdá o slunečném dni barevných listů V hloubi duše prosím sám sebe a - tebe Háde o propuštění mne a tebe z temnot do jasu! 25.9.2014

Veselé Vánoční (i když počasím skoro jarní) setkání v noci v lese Na startu nás nakonec bylo docela dost a rychle se vytvořily akční skupinky, které odvážně vyrazily na strašidelnou zříceninu,  k děsivému temnému rybníku a příkrým propadlým schodům, vedoucím bůh ví kam.  Jako první překonaly zrádná úskalí stezek nadějné mladé (doufám že) členky - a nebýt Pavla 24 byl by počátek společenské části čistě babským sletem. Nicméně díky odvaze a umu (a možná především spojeným silám) dorazili nakonec všichni po klikatých cestách na místo cílového srazu, ke svařáku a jiným laskominám, i když někteří až poněkud po termínu (i přes příznivé teploty nám nakonec byla zima). Nejvytrvalejší bludička Marta zasluhuje všeobecné uznání za odvahu a vytrvalost! Byli jste všichni fajn! Děkuji a doufám, že se sejdeme zase někdy v příštím roce. Iva 22.12.2014

recesisticko-keltská lehce orientační oslava Slunovratu Slunovrat reálně byl až v noci (5:48) nicméně- slavit předem je dobrá tradice! Ačkoli jsem se domnívala, že pouhých 5 kontrol na ca 2,5 km trati nebude tvořit vážnou překážku, povedlo se mi věci lehce zkomplikovat šifrou. Za což jsem byla spravedlivě potrestána 1,5 hod mrznutím u rybníka :-) a účastníci odměněni navštívením významných dubů (a sequoiadendronů). Nicméně nakonec jsme se všichni šťastně shledali, dokonce i ti, kteří poctivě luštili šifru na všech kontrolách a došli tudíž jako poslední (na rozdíl od těch, kdo luštili jen poslední stanoviště a zbytek prostě jenom odhadli :-) Za svitu měsíce a pouličního/semaforového/ a jiného dopravního osvětlení ochutnali jsme pak cukrovíčka, salámky a jiné donesené pochutiny, zapěli oslavný hymnus na jmelí a provedli rituály zajišťující odstranění minulých problémů (opravdu kvalitně) a poprosili o příznivou věštbu na další rok. Doufám, že se vám akce líbila a že se opět shledáme u šamanského bubínku v době nějakého dalšího slunovratu, nebo rovnodennosti. iva 22.12.2015

příjemný úplňkový a podzimní barevný výlet Počasí nám přálo- a už skoro od začátku akce byla tma a druhý den zlaté a měděné listí nahradilo nám trošku chybějící sluneční zář ;-). Po lehké obhlídce uzavřených hospod ve Skalce a otevřeného srubu pod Stříbrným vrchem, zamířili jsme nakonec na převis pod Vlhoštěm ("jmenuje se skoro jako Gáia, ale na více slabik"), který jsme i posléze shledali nejromantičtějším z trampských nemovitostí a latifundií v okolí. Měsíc byl vidět za dramaticky letícími mraky poměrně zřídka, ale kdo si čistil zuby dostatečně dlouho a dostatečně daleko od převisu, měl šanci. Ráno bylo mlhavé, ale okružní Vlhošťská žlutá nám rozzářila den barevným listím buků a javorů, které pod Vlhošťstkým statkem vystřídaly načervenalé třešně. Dvě laně zkřížily nám cestu a při sestupu do Dolského údolí na zelenou do Dřevčic jsme minuli stádečko koní. Pustý hrádek byl opravdu pustý a stejně tak i hospody v Dřevčicích, kde jsme přišli pozdě a zavřený byl i Levandulový krámek se zbožím jedlým a i jinak užitečným. Za Dřevčicemi jsme navázali na novou Starou husí cestu a po ní došli pod mohutný staletý dub. Částečně po červené, zelené a malebnými pískovcovými údolíčky navrátili jsme se zpátky do Skalky akorát zavčasu :-). Kinymu děkuji za dopravu a vám všem ostatním za milou a příjemnou společnost- a těším se příště! Ještěrka 29.10.2015

světlé vyhlídky na Prahu ve velmi příjemné společnosti Možná díky tomu, že trasa začínala přímo v Praze na metru, sešli jsme se v hojném počtu 18 + 2 sympatizantů (jedno z toho Jirka na kole, který posléze pokračoval na volejbal (?). Vzhledem k tomu, že nám přálo počasí, nebylo ani moc zima, ani nepršelo, nebo nefoukalo, byla cesta po vršcích nad Dalejským údolím a posléze i  Prokopákem velmi příjemná. Po žluté kolem hřbitova jsme došli na hradiště Butovice s vyhlídkou, kolem studánky dolů do údolí, k labutímu ozeru a zpět nahoru na Děvín a vyhlídky na světlé zítřky nad Barandovým mostem...Emauzy, Vyšehrad, plavecký bazén.... a posléze splnit si dětský sen modrou vodárnou: ukázalo se, že jsem nebyla sama, kdo jako dítě koukal přes vodu na travnatý vršek a siluety lidí na něm a říkal si "co tam asi je  a jak asi vypadá ta věž zblízka". Vzhledem k tomu, že bylo lehce zataženo a světlo velkoměsta se odráželo zpátky, nebyla ani potřeba baterka - a i bez ní jsme skončili podstatně čistší než po minulém výletě. Díky všem za veselou společnost -a těším se příště! iva 14.11.2013

Akce se skvěle vydařila! Počasí nám přálo a po dnech dešťů se vítr utišil a teplota stoupla, a ač noc byla bezměsíčná, v dáli nad námi bděl dávný ochránce, lovec Orion. Po rituální očistě  v zázračném prameni a prosbách o zdar akce, jsme vystoupaly skrytou lesní stezkou až přímo na tajnou světlinu,  v klínu lesa a přesto s rozhledem do širého okolí. Po zapálení magických ohňů, ochutnání rituálně připravené potravy a rozeznění šamanského bubínku a posvátných hudebních nástrojů, umožňujícíh přechod do jiných dimenzí, se děly rituály tak dávné a tajné, že o nich nemožno napsat více. Možno pouze naznačit, že splynutí s přírodou a rytmy Matky Země je možné i v současné době! Magické místo, pečlivě vybrané na základě astrologických výpočtů, se ukázalo jako ideální a proto víme, že se naše oslava jara jistě plně zdařila. Doufáme, že další podobná akce bude stejně úspěšná! literární tvorba inspirovaná kvalitním Jančiným bylinným likérem: Dunění šamanského bubínky a ozvěny dávných tanců po spirále vydáváš se zpět, opouštíš. Rozhraní mezi dneškem a minulostí, přítomností a tranzem, jarním lesem a krajinou snění. Za pomoci dávných matek rodu, navrátíš se zpět. . . . A nebo někam jinam? 21.3.2017

skutečné úplňkové dobrodružství Počasí nám přálo - a měsíc místy vylézal z mraků a ozařoval okolní krajinu. Naštěstí pro nás tak činil pouze chvílemi- a v době, kdy jsme se pohybovali na hranách kolmých stěn Alkazaru byl za mraky, tudíž nás zbytečně neznepokojovaly hlubiny pod námi. Akce byla mírně průtočná, takže se v průběhu připojilo a odpojilo větší množství účastníků- nicméně myslím, že skokem do hlubiny se neloučil nikdo a nikdo že nezůstal uvězněn v křovinatých hradbách dávného hradiště Hostim. Ačkoli jsem plánovala pochod po stezkách a v připojeném odhadu trasy to bylo patrné, ukázalo se, že cestičky okolo Alkazaru jsou trochu drsnější, než jsem si pamatovala- a při jedné z mírně předčasných odboček jsme zařadili lehce neplánovanou lezeckou vložku, kterou nicméně část účastníků úspěšně překonala (a zbytek stejně úspěšně obešel). Nakonec, po průchodu štolou do mezipatra a balancování na hranách srázů jsme se úspěšně sešli na vrchu a poté co prorazili trnitou hradbu kančí stezkou, prošli se přes tajemné a prakticky nerozeznatelné hradiště Hostim. Přístupová cesta ke Hradišti byla naštěstí patrná i v současnosti a ač částečně odstraněná lomem, k sestupu posloužila. Dole u řeky se část vydala k vlaku/či k Berounskému domovu a původní sestava pokračovala přes Lůmek u Hostimského potoka vzhůru na Chlum a přes lom na Chlumu se Srbskými jeskyněmi do Srbska. VELMI DĚKUJI účastníkům za sportovní přístup při překonávání terénních překážek. Svým nadšením jste mě opravdu potěšili a přesvědčili, že na SA se dají pořádat i dobrodružnější akce než procházka s kabelkou po nábřeží ;-) ! Ahoj příště Iva Připojuji komentáře účastníků, které mi připadají velmi výstižné: honza2015: Výlet byl super, žádné nudné šlapání po cestě. Raději vylézt na skálu, prolézt roštím, přejít polem, skutálet se z prudkého svahu nebo na něj naopak vyšplhat. Cesty - žádné. Průchodnost neznámá. Dobré by bylo zmínit doporučené vybavení - svítilnu, trekové hůlky, lano, žebřík, výtah, vrtulník, ... dle vlastního uvážení. Ne každého to třeba napadne.   Ivaver : Moc děkuji za tenhle výlet! Kdybych věděla co mě čeká, nikdy bych do toho nešla (poznávací znamení kabelka :-) ale teď už vím a chci jít znova !!!Fakt moc děkuji! Byl to skvělý zážitek. 23.3.2016

Vyšel měsíc, počasí i bezva parta! První úplňkový výlet v tomto roce se opravdu vydařil, úplněk byl vidět skoro celou dobu už od zastávky busu v Praze. Svítil nám cestou přes pole, louky, hráze rybníků, kostelík v Dubečku,  sestupy do lomů  i na valy slovanského hradiště nedaleko Hájku, a osvětloval i barokní kostel Markéta, nad údolím a Karlovicemi. Bruslit se tedy bohužel nedalo, ale i tak bylo veselo a bylo fajn vás všechny potkat! Doufám, že se na vás spolucestující v metru nedívali moc opovržlivě, když jste se vraceli v nočních hodinách lehce unavení a mírně potřísnění "bahnem velkoměsta". Tak zase příště :-) Ještěrka 19.1.2014

Skutečně tajemný a dobrodružný výlet za svitu měsíce Počasí nám přálo: ačkoli se vzhledem k předpovědi dalo očekávat cokoli, nakonec bylo témeř jasno (jen s lehce zamženým měsícem) , ne moc zima - a i když závěje u drsných horských Říčan vypadaly impozantně, než jsme dojeli do teplé nížiny do Zásmuk, snížila se sněhová pokrývka na únosnou míru. Naše řady rozšířili i dva kamarádi mimo SA, kteří mě přišli podpořit a dobře udělali, protože výlet tentokrát stál opravdu za to. Měsíc - témeř úplňkový- nám svítil na cestu už od výstupní zastávky, ozařoval tajemnou oboru se staletými duby za kamennou zdí a svítil na naše dramatické pokusy překonat propast v hrázi, kterou někteří přeskočili - a nám méně odvážným galantně ze druhého břehu podali lávku, takže nikdo nezahynul. Úplněk nás provázel dál a dál, kolem rybníčka strašidelným Včím dolem až k baroknímu mostku přes Výrovku, historické to památce. Pak jsme se, již podruhé, vydali na blízkou louku hledat  Strašidelný mlýn, ale  ač jsme procházeli trním a hložím, k našemu štěstí jsme objevili jen tajemné tůně a dramatické skály- a posléze z divoké soutěsky šťastně unikli na louku. Ač v dálce už svítila světla vesnice Doubravčany, ještě nebylo vyhráno, neb středověká vesnice se bránila naší návštěvě skutečně impozantním systémem plotů a dravých psovitých šelem. Ještě další vroubek mají Doubravčanští- zcela si zprivatizovali a za plot zavřeli naleziště slovutné Doubravčanské ruly a nás tím odsoudili k pouhému geologickému výkladu bez názorné ukázky. Opovrhli jsme tedy i jejich zprivatizovaným hradištěm a vydali se ke druhému, vzdálenějšímu. Ač byl v mapě pod dalším Doubravčanským hradištěm  značen mostek, Výrovku jsme podruhé překonávali broděním- někteří v botech, někteří bez nich. Hradiště, ač zarostlé trnkami, stálo za to a mohutné valy byly jasně patrné, zejména směrem od Malotického pole. A za tímto polem byl náš cíl - Malotice, zastávka busu a na ní závěrečné občerstvení svařákem, tatranským čajem, čokoládou a dalšími dobrotami, které kdo přinesl. Akci považuji za velmi zdařilou a velmi děkuji všem účastníkům  - doufám, že zase příště! :-) iva 7.1.2015

nepředvídatelný úplněk zmařených nadějí (na počest jednoho nejmenovaného (neevidovaného) účastníka uvádím trampský název) V prvé řadě bych ráda poděkovala úplňkářům,  kteří se tentokrát zúčastnili v hvězdné sestavě odolných a veselých mazáků, včetně legend, což mne postavilo před nelehký úkol vymyslet trasu s broděním v místech, která úplně dobře neznám a na která nemám mapu. Ne že bych tento úplněk neplánovala! Plánovala- dokonce měsíc dopředu! Ale první vidle mi do plánu hodily ČD, které v mezidobí na trati způsobily výluku- a druhé autobusák, který zhatil můj nový plán tím, že se loudal a zmeškal spoj, na který jsme chtěli přestoupit. První zmatek jsme zahnali v hospodě a se spoluorganizátorem Filipem vymysleli plán, do kterých lesů v okolí Kamenice se vydáme. Výlet nakonec nebyl špatný- brodění bylo sice spíše přeskokem, ale cestu občas lemovaly mohutné duby a lesní studánka byla vítanou zajímavostí. Doufám, že předčasný útěk části skupiny na předchozí atobus nebyl způsoben nudností akce- a že mi zachováte přízeň i příště- a já se pokusím na příště vymyslet nějakou zajímavou trasu. Rovněž doufám, že jistý nejmenovaný účastník pochopil společenskou poptávku a zváží zorganizování tematicky zaměřeného večerního výletu na posázavské pastviny a že ti, kteří to po něm chtěli, se nebudou vymlouvat na práci a zúčastní se ;-). ahoj příště Iva 19.10.2016

Hláška dne"děkujeme organizátorce, že jsme přežili ve zdraví..." Ačkoli v úterý byl úplněk jako malovaný, v den konání se nám schoval a poze "skorovykoukl" na konci výletu v Srbsku- a naplno se ukázal až po úplném skončení akce. Z čehož tedy, jako oragnizátorka, pochopitelně nic nevyvozuju :-) Z Berouna nás podle vody cesta zavedla celkem bez problémů (pouze mírně zadýchané) na ostroh do starobylé vsi Tetín, kde jsme lehce prodiskutovali význam terénních šachových turnajů, nakoukli do (patrně omylem) otevřeného kostelního komplexu a poté už se vydali na hradiště. Místo po zřícenině bývalého Tetina sídla, je totiž uváděno jako místo krásného a dalekého výhledu. To se skutečně potvrdilo a náš přípitek na Tetku byl tedy upřímný a několikrát opakovaný různými alkoholickými nápoji. Tetin duch to ocenil a nenechal nám zahynouti při realizování okamžitého nápadu, sestupu kolem kolem ledem olemovaných Tetínských vodopádů,šumících jako by to byla sama Niagára. Ačkoli byla naše skupina 11členná a prostor pro určité ztráty by byl, přežili jsme všichni ve zdraví a došli bez problémů až do Srbska, kde nám čekání na vlak zpříjemnila hospůdka s velmi chápavou a profesionální obsluhou (hospůdku v Srbsku, tu nejblíže vlaku, tímto doporučuji). Děkuji vám všem za příjemnou společnost a sportovní přístup k terénním vložkám v rámci výletu (ráda příště zopakuji). Těším se příště Iva 5.2.2015

veselý výlet, kdy měsíc svítil tak, že na většině cesty nebylo potřeba čelovky Po počáteční nejistotě kdo jak (ne) dorazí a překvapivém zjištění, že tentokrát z možnálistů malá účast, jsme zabrali místo ve frontě tak, že jsme se vešli a na Jíloviště šťastně dojeli. Měsíc svítil tak, že se po polňačce dalo jít bez čelovek a teplo bylo skoro jako v létě. S heslem "hlavně nemít Cukrák pořád přes sebou" jsme se zanořili do lesa a víceméně náhodně nás cesta dovedla přímo na hradiště Humensko, s tajemným příkopem a výhledem na Černošickou krytou halu, což nás v vedlo k úvahám, jestli když je odpal tenisového míčku slyšet na vzdálenost několika km, je vhodným večerním programem poslouchat jeho přímý zvukový přenos. Pro sestup jsme použili strmou kozí stezku, stejně jako kdysi v ledovém výletě s Mirkem (přechod zamrzlé Berounky). Tentokrát řeka zamrzlá nebyla a průchod pod Kazínskými skalami byl oživen kombinací pomníčků a cedulí "pozor padá kamení". Přes upozornění na rozcestníku, že je hradiště Kazín ve fázi sestupu k řece, jsme se vydali na vršek, popili čajík a zkonstatovali, že Kazi, jako nejstarší dcera Krokova dopadla nejhůř a z jejího sídla nic moc nezbylo. Příjemnou a suchou polní cestu podél Berounky jsme si  zpestřili hádáním, jak je možné, že se Cukrák namnožil na 4 věže,  a co je to támhle za svítící věž a jak je asi daleko (kostel sv. Havla, jak zjistila poté Lioneska, nikoli Zbraslavský zámek) a doporučením, držet se drátů, ale ne moc pevně. Děkuji všem za příjemnou, veselou a akční společnost a těším se příště: mohli bychom třeba doplnit trojici sídel Krokových dcer o ten Libušín :-) iva 12.3.2014

Další z řady úplňkových výletů, příjemná procházka za svitu měsíce v dobré společnosti Jak jistě všichni vidí z přidaných fotek, atmosféra byla patřičně tajemná. Měsíc se skrýval do potrhaných mračen, tajemné mlhy místy zahalily naše skupinové portréty a záře hvězd se odrážela od sněhové pokrývky (konečně!). Počasí nám opět přálo a měsíc nám tak posvítil nejen na výhled z rozhledny, ale i na menhiry, svým významem se blížící Stonehenge. Ačkoli počáteční výstup k rozhledně byl trochu terénní, Klánovický les byl v nudné placce a kdyby na stezce nebyly zasněžené a přesto pouze částečně zamrzlé kaluže, byla by to tentokrát nuda. A protože nám průchod tímto lesem nezpestřili v naučné stezce avizovaní loupežníci, musela jsem zasáhnout a alespoň v závěrečné pasáži svést skupinku na zcestí a osvěžit výlet krátkým blouděním. Ač byla předpověď lehce zastrašující, teplota byla na počátu akce vyloženě příjemná, právě tak na lesní procházku v prač´šánku- a až teprve ke konci akce se začalo ochlazovat tak, že to opravdu vypadalo na úplněk lednový. Děkuji všem za příjemnou společnost a doufám, že se uvidíme i příště Ještěrka 22.1.2016

Zajímavý výlet - i když v celkem placaté krajině, potkali jsme různé...mnohé zajímavosti :-) Vzhledem k nepříznivému vývoji předpovědi někteří očekávaní účastníci vzdali, ale přesto se nás pár, ochotných časně vstávat a vyrážet do mírného deště, nakonec sešlo. Vesele jsme vyrazili z Peček na žárové pohřebiště Pičhora, sídlo kdys to kmenů Germánských (možná Marobudových) kteří jezdili na dovču  a popíjet víno až do slunné Itálie a jako suvenýr si přivezli sem-tam i nějaký ten pohár. Další směr vedl naše kroky do časů pozdějších- na Slovanské hradiště Radim, postavené na původním halštatském opevnění. Dosud zbyl asi 4m val. Podél Výrovky dostali jsme se do Vrbčan, ke kostelu postaveném (patrně) na místě starého hradiště, uchovávajícímu část jedné z prvních křesťanských svatyň (990n.l.) a podle pověsti i "zástavu sv. Václava" složenou z kopí udatného knížete a praporce ctnostného sv. Vojtěcha. Při cestě na Klášterní Skalici nás nezastavila nepřízeň počasí, ani mírné překážky místních dělníků, kteří nechali most v klíčovém místě v mírně rozestavěném stavu. Odměnou nám byl pohled na podivuhodný sloup chrámové lodě dávného Cisterciáckého kláštera (husity zničeného) a barokní sochy různých svatých krajinu ochraňujících. Do Kouřimi to pak bylo už co by kamenem dohodil a hospůdka U Lva dostála své pověsti. Od jednoho zmnoha středů (Čech?) zamířili jsme na hradiště Kouřim -za městem na pravém břehu a cestou alespoň zvenku obhlédli kostel. Klidná loučka s pěkným výhledem na město už minulé osídlení ničím moc nepřipomínala, i když se sem patrně občas chodí, protože nějaký přilehlý zemědělec, kterému jsme šli přes- nutno přiznat -velmi zanedbanou louku, za námi vyběhl a cosi volal. Nebylo mu rozumět, ale předpokládám, že to bylo něco ve smyslu "ó, jak vás chválím, že po památkách chodíte a našich předků nezanedbáváte! " Nezanedbali jsme ani další malé hradiště , Sv. Vojtěcha zvané  na malé skalce nad Výrovkou vystavěné- valy  jsou opět jasně patrné- a zeměd+ělci nás tentokrát naštěstí nehonili, i když to byla oplocená pastvina. Přes Toušice  a kolem 200 let starého kamenného mostu přes divoké peřeje, došli jsme Vlčím dolem až k zmizelému čarodějnému mlýnu u barokního mostu- a pak potmě až do Zásmuk. Zde se nám jasně odhalila poslední tajnost výletu- co že je Pavouk vlastně zač! Děkuji všem za milou společnost a těším se příště. Iva 14.12.2014

Další z příjemných úplňkových výletů v dobré společnosti :-) Ačkoli Norové dělali, co mohli, aby nás odradili, Medard nad námi držel ochrannou ruku a postaral se, aby místo předpovídaného deště jen občas lehce mžilo. Začátek v Únětickém pivovaru byl optimistický, a ač ve skeptické společnosti, i přespolní cesta pokračovala dále v podobném duchu. Hradiště Řivnáč jsme sice (skeptické možná) našli- nicméně praotce Řivnáče se nám přes veškeré úsilí a soustředění na genia loci a vesmírné energie vyvolat nepodařilo. Na podobné pokusy na Levém Hradci už pak zbývalo příliš málo času,  tak jsme jen prohlédli hřbitůvek a prošli po ploše bývalého hradiště, připili slivovicí (Dík Olče a Martinovi)- a vyvolávání Praotce Levého jsme si nechali na příště. Příkrý sestup z hradiště přímo k řece zabral trochu víc času, než jsme čekali a i přes poměrně rychlou chůzi nám ujel vlak ve 22 před nosem. Nicméně původně plánovaný autobus ve 22:39 jsme stihli i s kulturní návštevou Roztocké herny a Roztocko-plzeňské pizzerie. Protože si někteří účastníci stěžovali na nucené množství vypitých piv, avizuji,že příště hospoda nebude ;-) Ještěrka 7.11.2014

krásný západ slunce i úplněk - a skvělá společnost Díky organizátorčině dokonalému načasování a lehce prodlouženému kroku se nám podařilo dorazit na vyhlídku Máj přesně v okamžiku západu slunce :-). Lehce jsme tam rozčeřili májovou romantiku a nafotili co šlo, dokud se rudé slunce nezanořilo za černé hvozdy na obzoru, hrdlička nestrčila hlavu pod křídlo, růžová barva vřesů nezešedla a purpurovo zlaté mraky nevybledly... Pak jsme se za houstnoucího šera vydali dál po loukách až ke konci cesty na okraji srázu. Vesele jsme se posilnili rumem, nandali čelovky a spustili se mírně příkřejším terénem dolů k potoku. Setmělo se, což učinilo následující prostup popadanými stromy ještě zajímavější. Nicméně terénní vložka netrvala dlouho a zanedlouho už jsme byli na pohodlné modré značce a kolem lánů kukuřice mířili na Rabyni, chroustajíce klasy a obdivujíce úplněk. K přehradě jsme dorazili půl hodiny před odjezdem busu, tak akorát abychom se stihli vykoupat v příjemně teplé vodě odrážející světla přehrady. Děkuji všem za velmi milou společnost a sportovní přístup k nerovnostem terénu a doufám, že zase příště... Iva 19.8.2016

Svatojánská noc, jak má být! Oheń jsme přeskočili, vodou se omyli, lektvarů rozličných, nepochybně divotvorných, též popili... Akce proběhla s mezinárodní účastí - a překvapením ze strany možnálistů, ze kterých (z původních 24) se nakonec na poslední chvíli přihlásil jen Lukáš (a dobře udělal! ;-) a celkem nás bylo přiměřených 8, z toho 6 sličných schopných mladíků - takže jaké lepší složení jsem si já, jako organizátorka, mohla přát? Počasí nám přálo a příroda též - cestou k lomu jsme potkali velmi chutné zralé třešně a voda v lomu byla přiměřeně teplá na rituální omytí pro získání zdraví  (a i pak večerní koupel některých odvážlivců). Po posvěcení bylinných divotvorných likérů a tradicionalistickém zapálení ohně křesadlem vyšlehly plameny poměrně vysoko, ale všichni byli dost odvážní, skočili (3x) a zajistili si tak sílu a zdatnost do dalšího roku. Hledání zlatého kapradí bylo trochu méně úspěšné, našli jen dva, ale ostatní přinesli alespoň kapradí zelené- a kdož ví, třeba se jim o půlnoci proměnilo? Poté vzkypěl na ohni čarodějný nápoj z devatera bylin, který by měl v následujícím roce přivolat úspěchy v lásce - a byl nejen okoštován, ale i vypit do dna! (podotýkám bez negativních účinků  na zdraví;-). Stihli jsme ještě opéct na ohni večeře a vypustit plovoucí svíčky - ale i tak byl tento večer příliš krátký. Děkuji všem za veselou a milou společnost a těším se někdy příště. Iva 25.6.2014

Dobrodružná procházka po ledu, provázená nakonec spíš těmi kachnami ;-) Vzhledem k tomu, že jsem o teplotně nadprůměrném víkendu byla v jiných končinách, nevšimla jsem si, že v Praze a okolí mohutně tálo. Proto mě poněkud překvapilo, že na prvním slepém rameni byl u břehu pruh vody a na něm vesele plavaly kachny. Překapivě bylo pak zamrzlé Labe v hlavním toku. Zato úplněk (neúplný) svítil skutečně luxusně! 10.2.2017

skvělý zimní úplňkový orienťáček Počasí nám přálo, úplněk jasně svítil a v lese bylo vidět skoro jako ve dne. Zatímco ostatní měli možnost prohlídnout  si v Krčáku nejen řadu studánek, ale i vyhlídku po bývalém altánu, mohutný dub a jezírko bludiček- a poučit se o lovech nejen na lezebnice, ale i  o dalších spádech krále Václava, já jsem bloudila po jeho hrádku, sledovala zapálené svíčky apohyb čelovek na místě bývalého altánu na protějším kopci a dole, v údolí, hluboko pod hradem, u studánky žofinky- a doufala že ostatní dorazí dřív, než stihnu zmrznout. Nakonec jsme se na Hrádku sešli všichni, svařáček popili, cukrovíčka pojedli a s veselou myslí a zmrzlým.....se zpět k domovu navrátili. Dík všem za příjemnou společnost a sportovní přístup (ocenění Evce, která mi pomohla s rozmístěním poslední kontroly a také dvojici, která to brala od altánu azimutem přímo dolů k muflonům) a doufám že se na dalších Úplňcích zase potkáme Iva 18.12.2013

Lehce alkoholický brodivý výlet za úplňku, který vyšel až poté Ačkoli to nebylo úplně v plánu a mnoho účastníků se zuby nehty bránilo, stalo se, že poté co jsme dorazili do Bojova, vnutila se nám do cesty hospoda a přes naše počáteční váhání, jasně patrné z fotky, nás hostinský přemlouval tak dlouho, až jsme postáli "na jedno". Poté jsme se vydali do údolí a přes počáteční narušení domovního práva některých chatařů a sestup z příkrého náspu se dostali "do divočiny" kde značky nevedou a cesta místy bývá přerušena potokem. Již na prvním brodu se projevil přístup účastníků, z nichž někteří, předem řádně připraveni, zouvali botky ku brodění opravdu vesele a jiní, drsné nátury, brodili rovnou v botech věda, že mokrá bota vždy časem uschne. Ostatní se snažili přeskákat po kamenech, ale s počtem překonaných brodů "mokrých" přibývalo (jak je vidět z fotek) a časem se dokonce vyštěpila skupinka "bosých turistů" kterým nandávat (navlhlé) botky už nestálo za to. Do Měchenic jsme dorazili nepředpokládaně brzy (škoda že nezastavěná část údolí nebyla delší) a abychom vyplnili čas opět se zastavili "na jedno" v nádražce - nebývalý rekord, na Úplňky. Výlet byl fajn, ovšem ráda bych, aby se mi příště zadařilo neubrat na dobrodružnosti a přidat délku trasy :-) Všem děkuji za účast a sportovní přístup k překonávání vodních toků a těším se příště Iva 18.5.2016

návrat z hlubokých lesů za úplňku, jen o fous před půlnocí Počasí nám  (patrně díky tomu, že s sebou nikdo neměl opalovací krém a plavky) i tentokrát přálo a potěšilo nás krásně barevným západem slunce a dobře viditelným skoroúplňkem. Po počátečním scházení se na Boží hoře, kam skupinka B, s o 15 minut pozdějším odjezdem autobusu, dorazila velmi rozdílnou rychlostí (Martin za 3 minuty, Lukáš za 12 minut a druhý Lukáš nás dobíhal ještě cestou k Borku - ale zvládl to) a pěkných výhledech do kraje směrem na Kameňák, jsme kolem rybníka u Turyně zamířili do divokých balvanitých svahů Hornopožáreckých lesů a k obětním kamenům v blízkosti vrcholu Kněží hory. Patrně jsme tam nedostatečnou/nebo přehnaně alkoholickou/ obětí pohoršili/opili místní lesní duchy a ti nám pak zlomyslně přes cestu položili bludný kořen, díky kterému jsme někde v okolí Jezdíkova lomu zakufrovali a zcela nenadále se ocitli na červené, místo na žluté značce. Situaci naštěstí hbitě zachránil Jirka, který určil správný směr a navedl nás na obec Skalsko (i když na hledání tvrziště už bylo moc tma). http://www.mapy.cz/s/aWOF Přes pastviny jsme se pak dostali na Pohorku a časem i na modrou- ale začalo být jasné, že třeba poněkud zrychlit krok. Ačkoli pokaždé varuju, že na poslední autobus bude možná potřeba běžet, tentokrát k mému překvapení na moje slova skutečně došlo. Nicméně- někdo má rychlé nohy a někdo zas hodného bratra, takže jsme se nakonec do Prahy všichni šťastně dostali. Děkuji všem za fajn společnost (nevlastníků televizí) a těším se na další akci iva 11.7.2014

Úplňkový výlet s úplňkem, hradištěm , zaniklými vesnicemi a terénní vsuvkou :-) Slunečné počasí vyloženě lákalo přijít se ochladit do zeleného lesního přítmí a vzhledem k délce dne a části roku toto přítmí bylo přiměřené a tma nás zastihla až u konce cesty. Na začátku v Doubravčicích jsme spojili skupinu z auta a busu a vydali se šikmo svahem do lesa, abychom zanedlouho narazili na zbytky středověké vesnice Dolánky, patřící kdysi cisterciákům z Klášterní Skalice. Prošli jsme kolem nenápadných kopečků zarostlých barvínkem- zbytků domů a delší zdi v místě, kde stával hospodářský dvůr/tvrz a pohlédli i na protrženou hráz dávného rybníka (vesnice zanikla ca 1556). Odtud jsme se temným hvozdem vydali přes nízké sedlo k toku Šembery a dobyli hradiště přímým útokem- po čtyřech rovnou vzhůru svahem. Skalní výchoz na místě středověkého hradu je o něco impozantnější, než poměrně nepatrné zbytky zdí, ale nejpůsobivější je náspový val, obklopující původní Halštatské a Slovanské hradiště, který výrazně ční nad terénem (údajně u paty 18m, výška 4 m, a délka 146m) a po kterém jsme přešli na přístupovou hradní cestu, vedoucí opět k Šembeře. Kolem čirého balvanitého potůčku jsme pak šli jen o něco za první chaty a pak se vydali úzkou stezkou podél přítoku směrem na Lažany (Štíhlice). Cesta se místy ztrácela výrazněji, než by bylo vhodné, takže nám nezbylo než přeskakovat meandrující potůček, balancovat na kládách a drnech a prodírat se kopřivami (účastnící v kraťasech a sukních toto oblečení pro příště nedoporučují). Nicméně jsme všichni ve zdraví došli na zpevněný asfaltový povrch a rozdělili se opět na 2 skupiny- jednu směřující zpět do Doubravčic k autu (doufám že přežili) a druhou,mířící k bývalým Lažanům. Tou dobou už se výrazněji setmělo a začal být vidět měsíc. Místo zbytků tvrze našli jsme tedy pouze nadávajícího myslivce: "Já tu čekám na prase a oni mi tu vyplaší všechno kolem- já bych vás přetrhl". Nicméně- nestřílel naslepo, tak jsme přežili a ještě se rozhlédli z monumentální "rozhledny na rovině" u Kozojed. Všem děkuji za milou společnost, za zájem a za sportovní přístup k terénním vložkám a doufám, že vám to vydrží i do příště :-) iva podrobnější info o památkách: http://cestyapamatky.cz/kolinsko/dolanky-zanikla-ves http://cestyapamatky.cz/kolinsko/lazany-zanikla-ves http://cestyapamatky.cz/kolinsko/doubravcice/zriceniny-hradu-sember Smetánka Zdeněk: Hledání zmizelého času (příp o starých Slovanech- Legenda o Ostojovi) 3.6.2015

pěkný večerní výlet bahnitým lesíkem, na který nám svítil téměřúplněk Po delší době konečně zase pořádný Úplněk: už k prvnímu "postupovému bodu" - rozhledně - jsme to brali zkratkou přes pole, a dále pokračovali v podobném duchu- na polorozpadlá mola rybníka u Žernovky, lesem po různě kvalitních a různě rozbahněných cestách k Mukařovu, na rozcestí k Babičkám, ke Strašínu a po příjemném posezení v lesním altánku přes Rokytku, lehce cestou- necestou lesíkem , k Říčanům. Po počátečním váhání (a odhlašování některých) vlivem ranního deště jsme se nakonec sešli v hojném počtu 12+Lady + úplňkový sympatizant mimo SA :-). Jsem ráda, že jsem vás zase po delší době všechny viděla - dík moc za příjemnou společnost  a doufám, že se příště přidáte zas!   Iva   18.10.2013

úplněk tentokrát svítil úplně suprově Počasí nám přálo a ačkoli ráno poprchávalo, přímo na výlet se rozjasnilo tak, že byl úplněk vidět skoro celou dobu. Tímto děkujeme Medardovi a Chaacovi a dalším, kteří to mají na starosti ! Avizovaná cesta terénem skutečně proběhla a ačkoli jsme mírně neplánovaně ztratili cestu překročením bludného mraveniště,  směr jsme udrželi a opět se našli (několikrát). Avizované návleky se hodily i dále na lesních lehce rozbahněných cestách a zahřívací nápoje rovněž. Musím říct, že dobrodružnost úplňků v tomto roce zatím neklesá- po lednovém brodění a únorovém slézání vodopádu jsme tentokrát procházeli loveckou střeleckou zónou. Pramen Rokytky byl zklamáním- betonová roura tekoucí z pole místo křišťálové studánky kam laně chodí pít a kterou střeží víla Rokytka- to mě teda ranilo! Nicméně pokračování údolím Rokytky bylo naopak příjemným překvapením- a určitě je to tam hezké i za světla. Závěrečné lehké sněžení nás ubezpečilo, že je opravdu čas zamířit domů do teplých postýlek. Děkuji všem za účast, Ivanovi za donesené nápoje a Jance za vánoční cukroví a doufám, že se sejdeme i příště. Iva 6.3.2015

Bezva výlet, jako vždycky :-) Že byl začátek příjemný, je vidět na tvářích účastníků :-) a ani další postup zeleným a rozkvetlým lesem podle šumících vodopádů (no, dobře, tak tedy čůrků) nic nekazilo. Na Syslí louky jsme sice došli až za tmy, ale abychom měli aspoň nějakou zajímavost z této lokality (krom romantického industrial výhledu na osvětlenou vápenku), zvolili jsme azimut přes křoví, hloží a šípčí - a posléze se jím prodrali až na silnici k Loděnici. Ačkoli všichni dešťopravci (z nory, z kápě, i slovanští bratři ze severu) svorně předpovídali déšť až po půlnoci, drobné kapky spadly už v době, kdy jsme byli v lese (schováni pod listy) , ale regulérně pršet začalo naštěstí až v době, kdy jsme byli  už na zastávce. Autobusák nás vzal na Zličín, kam měl dorazit ve 23:09, s tím , že metro jede 23:10 - a skutečně, i přes Janino přemlouvání, že by mohl maličko...dorazil přesně. Jeho komentář, jestli to stihnem, byl: "záleží na tom, jak poběžíte" a ukázalo se , že jsme stihli téměř všichni, až na opozdilkyni, která byla poprvé a která ještě musí natrénovat rychlé starty :-). Všem vám děkuji za milou společnost a těším se příště! Iva 6.5.2015

Příjemná večerní procházka v té nejlepší společnosti Počasí patrně odradilo další obvyklé účastníky, ale vyměkli předčasně (nedrželi se hesla na úvodní fotce- pro slepé přepisuji : "Svět patří těm, co se neposerou") a tudíž přišli o parádní téměř letní podvečer (šli jsme většinu cesty v tričku). Přesně, jak bylo v plánu, sluníčko svítilo a zapadalo, ptáci skřehotali, medvědí česnek voněl a na hrad Mydlovar se snášelo správně tajemné příšeří (náš spolek tímto děkuje kněžně Libuši za jeho založení). Řeka šplouchala a se zapadajícím slunce se měnila v tekutý bronz a rozkvetlé trávy se jemně skláněly v jarním vánku. Ze slepých ramen stoupal chlad a šero halilo místa posledního odpočinku romantických rybářů. Několika drobnými mínusy byla poněkud příliš zregulovaná Vlkava,  pozdní východ měsíce (viděla jsem pak zamlženě až doma z postele), ještě trochu pozdnější návrat, než bylo původně plánováno (zapomněla jsem si posunout na letní čas) a pro Žofku a jejího chlupáče i nevítané entomologické zpestření a významné zvýšení počtu spolu s nimi cestujících. Děkuji všem účastníkům za velmi milou a příjemnou společnost doufám že jste se dostali do postele v přijatelnou dobu a těším se příště (na Svatojánskou noc) Iva 16.5.2014

hezký večerní výlet s neopakovatelnou atmosférou Akce začala relativně velkou frontou na autobus, který nicméně kapacitně stačil- a cestou zpříjemněnou Lenčinýma sušenkama (mňam). V Hájku nám domorodé děvče poradilo správnou zastávku a tu pravou cestu (vystoupíte a vydáte se doprava a pak zase doprava - jak jinak), po které jsme opravdu vyrazili směrem do Hájku (nikoli Háje) a to, že jdeme správně potvrdil Jirka, který se k nám přidal z opačného směru na kole.V Hájku bylo drobné mínus nepřístupnost kostela (asi jsme byli málo akční a tu zeď jsme měli přelízt), ale bývalou poutní polňačku se nám podařilo najít- a tak jsme mohli obdivovat padající (teda stoupající) Ruzyňské hvězdy a přemýšlet o lampiónech...Cesta pak podobně pokračovala přes Hostivice, lesíkem okolo rybníka až k Řepskému klášteru, který není vyfocený, protože jsem dobíhali autobus, který nám zkrátil nudné vilové čtvrti před Bílou horou. Odtud jsme okračovali z Malovanky klasicky k Loretě a po Starých zámeckých schodech až na Malostranské/Staroměstskou. Díky osvětlení kapliček a klášterů měla cesta tajuplnou a klidnou atmosféru, kterou si troufám říct, že bychom ve dne (kdy je vidět opravdu všechno) jen tak nezažili. Děkuji Jirkovi za jezdecký doprovod, kdy nás coby místní znalec zasvěceně provázel a ještě nám nabídl výbornou čokoládu! Těšíme se příště zas! Všem děkuji za milou a veselou společnost a doufám, že zas příště . Iva 6.2.2014

Příjemné koupání za úplňku a lehce terénní procházka u vody Počasí nám přálo a nejen že nám měsíc svítil (poněkud nenápadně) už při odjezdu, ale pak (stále zářivěji) i během akce. Na Rabyni vodomilové a vodomilky seskákali ze skaliska a užili si příjemně teplé Slapy a nevodomilný zbytek romantické klábosení u vody. Poté, už prakticky za šera, jsme zamířili přes Třebenice a za nimi zkratkou přes les na stezku. Krátkou chvíli nás provázel skoroúplněk, zrcadlící se v přehradě, ale pak se schoval za les a pouze světlýlka z trampských osad a naše baterky rušily temnotu. Občas se ozval kalous a nebo na stezce zašramotila ropucha, muflona, ač v oboře, jsme nepotkali žádného. Díky (živoucí legendě) Pavoukovi, který nasadil rychlejší tempo zkušeného nočního chodce, kterého nezbrzdí ani průchod štolou, ani balancování na římse nad vodou, ani kamenitý terén stezky, jsme dorazili do Štěchovic s půlhodinovou rezervou. Nicméně klábosení pod lampami a skoroúplňkem mělo jistě své kouzlo! Děkuji všem za účast, legendám za to, že mou akci poctily svou přítomností, ač třeba jejich domácí prostředí jsou zasněžené hřebeny a horské vichřice, nebo temné hvozdy a v nich světélkující bledé houby s podivuhodnými účinky a těším se na vás příště! :-) Ještěrka 28.8.2015

romantický výlet za nečekaně příznivého počasí a okouzlujících panorámat Přes počáteční lehké nejasno co se dopravy týče a přes nečekaně chmurnou předpověď Norů (Norové nevědí, že Lounsko je u nás oblast srážkového stínu) se nás na akci sešlo 11 (dva mimo SA). Počátek- z Toužetína do Hřivčic byl za lehkého mrholení a připomenutí, že včera byly Dušičky. Hřivčice částečně zklamaly - na obci nebylo vidět žádné poničení tornádem (uváděné r. 2001), naopak zmiňovaný menhir se ukázal být jen obyčejným směrovým patníkem z 16. stol. - naopak potěšil prodej kvalitní medoviny v jednom z domků (doporučeno navštívit, pokud budete v kraji!). Cesta dále vedla do Peruce, kolem dosud nesklizených švestek a špendlíků a rybníčka s vodníkem, a v tomto starém to slovanském sídle (s preslovanskou historií až -4000 let) bylo pamětihodností hned několik: Boženina studánka, Kostel Petra a Pavla z 18. stol, novorenesanční radnice a tisíciletý dub setkání Oldřicha a Boženy. Skoro stejně dlouho, jako trval růst tohoto dubu, trvalo i čekání na jídlo v blízké hospodě, což nás trochu zdrželo v postupu na Krásnou vyhlídku a keltské oppidum Stradonka u Stradonic. Díky tomu jsme však možná dorazili na Stradonku přesně v tom pravém okamžiku: zapadajícím sluncem úžasně osvětleným výhledem na panorama Středohoří, a posléze půlkruhovou duhu nad Haznburkem a blízkým polem. Ze Stradonic jsme to pak vzali co možná nejkratší cestou (odhlasováno že přes Šibeniční vrch se nejde, neb se už šeřilo) zpět do Hřivčic a na cestu nám z celkem čisté oblohy svítily právě vyšlé hvězdy a Večernice. Výlet se velmi vydařil!   Děkuji všem za milou společnost, Jirkovi za medovinu! a těším se příště :-)   Iva     3.11.2013

velmi příjemný výlet s koupáním Počasí vylákalo i ty, kteří se běžně Úplňků neúčastní, částečně i z toho důvodu, že si mysleli, že půjde jen o pobyt na pláži, nicméně následnému výletu terénem se přizpůsobili bez reptání. Z nádraží Čelákovice jsme vyrazili přímo na západ, (východ je v poslední době nejistý směr) a zanedlouho dorazili k pískovně Malvíny s překvapivě čistou vodou. Organizátorkou povolenou hodinu plavání někteří využili bezezbytku, k přeplavání pískovny tam a zpět (poté, co nám rybář agresivně mávaje holí nedovolil přistát na ostrůvku, kde měl nahozené pruty). Dalším postupovým bodem byla hospůdka, kterou předem vytipoval dobrovolný průzkumník- bezplavec. Jedno rychlé pivo se stihlo, stejně jako omrknutí botanické zahrádky a kozího stádečka. Pak jsme přešli na druhý břeh a zamířili zpět, proti proudu, už za vycházejícího úplňku probleskujícího lesem. Než jsme stihli návrat na zastávku vlaku, úplně se setmělo, což zvýšilo fotografickou atraktivitu míjených lagun a Čelákovického mostu. Zvláštní dík patří místní znalkyni Pavlíně, která nás cestou směrovala tak, abychom viděli místní hezké lesy, nešli moc po silnicích a současně stihli zpáteční vlak- což se jí zdařilo na 1*. Tímto za všechny srdečně děkuji! Těším se příště Iva 16.7.2015

Skvělá společnost na romantickém terénním výletě Ačkoli počasí v průběhu týdne kolísalo, nakonec splnilo vše, co jsem s výrazným předstihem naplánovala- byl sníh a klouzalo to. K této předpovědi přistoupili účastníci akce podle typu povahy: někteří, jako např. Pavouk, přibalili k čelovce i nesmeky, nebo hůlky, které se jim pak výrazně hodily. Jiní pojali výlet jako pravidelný trénink úsloví "Co nemáš, nepotřebuješ" a nevzali si ani čelovky, nicméně situaci zvládli všichni. Trasa přitom obnášela postup po kluzké pěšině na šikmém svahu, včetně příkrého sestupu z hradiště k řece, který vyžadoval jisté gymnastické prvky, včetně šplhu po plotě. Vybaveni alkoholickými nápoji a "svačinkou ke sdílení" nicméně přišli všichni, takže jsme se v závěru občerstvili, poveselili a zavzpomínali na předky na zbytcích tvrze Kazín. Děkuji všem za skvělou společnost a sportovní přístup a těším se příště! Ještěrka 14.1.2017

Jeden z nejlepších úplňkáčů vůbec ! ;-) Akce začala velice stylově za svitu skoroúplňku na zastávce Koněprusy-Hřbitov I. Kolem Koněpruských jeskyň jsme směřovali po naučné stezce lesem k lomu, v průběhu čehož přišel první jarní deštík a první lehká konzumační pauza, během které jsme přemýšleli, jestli déšť přečkat pod střechou, nebo pokračovat. Vylákalo nás krátké bezdešťové období, které netrvalo dlouho, ale I tak jsme si ale stihli všimnout prvních podléšek v lese nad lomem. Chlupáčova sluj nám pak poskytla útočiště, stejně jako předtím jeskynním medvědům a nosorožcům. V tajemném podzemí jsme nebyli sami, krom Chlupáče tam byli i netopýři, procvičující svá křídla na lov hmyzu. Po opuštění lomu a jeskyně se obloha protrhala a bylo vidět nejen výrazně orámovaný měsíc, ale i Orion. Těsně jsme nestihli vlak před 22 v Srbsku, což nám umožnilo při čekání na další spoj zažít první skorojarní bouřku s kroupami a blesky a výrazně zmoknout při korzování po Srbsku. Nicméně veselá nálada nás neopustila. Zážitek nemusí být kladný, hlavně že je silný- a v tomhle případě  byl nejen silný, ale i převážně kladný! Děkuji všem za sportovní přístup a těším se příště. V takovéhle společnosti je radost i moknout! :-) Iva 10.3.2017

povedená, skoro jako za starých časů našeho mládí Ač v úvodu všichni našli hospodu Haštalský dědek a někteří tam akčně zabrali (cizí rezervovaný) stůl už v předstihu, hned první úkol se ukázal být obtížnější, než jsem si myslela. Rozdělil totiž účastníky na starší ročníky (mezi které se počítám), kteří považují znalost morseovky za běžnou - a na mladší, kteří tuto šifru neovládají. Ale jak předvedli někteří akční mladí, i v této situaci si lze poradit- například konzultací s postarší stánkařkou na náměstí Republiky. Příjemný podzimní večer pak všichni putovali mezi gotickými budovami zmíněnými v textu a hledali na nich středověké personifikace přírodních sil, což se ukázalo mít různé nepředvídatelné zádrhele, jako například prosklené části budov a  zavádějící zobrazeníé jiných,než zelených mužů. Nicméně k živému Zelenému muži nakonec dorazili všichni. Ti, kteří jeho srdce potěšili oslavnou básní, dostali pak za odměnu životní elixír, který tento pravidelně popíjí, aby zůstal zeleným. Po vyluštění posledního rébusu, kterým pomohli keltskému Cernunovi z lesa, se nakonec (někteří až po delším čase) všichni sešli v příjemném pohostinství a vesele zhodnotili akci. Všem děkuji za sportovní přístup, chválím akčnost družstva Zelená střela, které dorazilo k cíli dříve než hodinu před posledními a těším se příště. Ještěrka a Zelený muž PS: vyhodnocení Černý kůň (Mustafa, Hanka, Monča) - 11b, Zelená střela (Admirál, Kateřina, Magda)- 9,5b, Zelená příšera (Martin, Eva) 8,5b Honza a Andrea -7b Martin s Pegynkou bez Pegynky - 6b 19.11.2015

Zdařilý romantický (=silné zážitky) úplňkový výlet Pod Medníkem nás přivítaly odlesky slunce na hladině Sázavy, stíněné mohutnými korunami vrb a sluncem ozářená Pikovická jehla, která čněla na ztichlou podvečerní řekou. Příjemnou lesní stezkou jsme pak prošli po okraji osady a vystoupali na skalní vyhlídky- zatímco se do lesa pomalu plížil soumrak. V houstnoucím šeru jsme sestoupili k řece a v posledních záblescích světla našli v místě, kde se řeka rozšířila a její proud zpomalil, vhodné místo k brodění. Voda je ještě po létě teplá a s tyčkami poskytujícími nám oporu (jen Honza přišel ukázkově vybaven trekovými hůlkami) jsme poměrně snadno přešli. Po rozsvícení čelovek pokračovali jsme ku Žampachu po pravém břehu, prošli podél vstupu do dolů a přelezli plot u nějakého pochybného areálu -  a pokochali se velkým oranžovým měsícem stoupajícím přímo v ose údolí řeky, Pak už našemu pohodlnému návratu do Jílového nic nebránilo. Některé si řeka a její brodění podmanilo natlik, že mají v plánu vydat se tam dnes ještě jednou, za světla. Doufám, že mi budou prominuty jisté komplikace, které jsem nepřímo způsobila a že další úplněk bude neméně zdařilý. Ještěrka 7.9.2017

veselý podzimní vandr v únoru Ačkoli to na začátku vypadalo, že v sobotu pojedeme s Lenkou jen dvě, postaral se Lubo o trochu větší (7) akční skupinku s mezinárodní účastí (krom nás Čechoslováků i Italskou). Sobotní ráno bylo nádherné, den jako korálek -a nevypadnout z města by byla vyloženě škoda. Výlet jsme začali v Semilech, s lehkým zaváháním mezi proudy, ale následným nabráním správného kurzu přes lučiny a lesy ku Kozákovskému hřebenu.Na hřebeni už začínalo být maličko víc sněhu, ale ani to nebránilo některým horkokrevným mladíkům vybíhat kopce v tričku s krátkým rukávem. Výhled z Kozákova byl daleký, i když trochu zamžený a sluníčko nám přálo i na cestu dolů. Na rozcestníků červených jsme se rozdělili- a sobotní skupinka mířila na bus na Malou Skálu, nedělní (my dvě s Lenkou a Tomáš) na Měsíční údolí- Rotštejn a přes Klokočské skály. Tím jsme se dostali do oblasti zajímavých pískovcových stěn, skalních světniček, převisů a údolíček.Rotštejn byl sice zavřený, ale i tak se části vykutané ve skále daly slušně prolézt- a také jsme tu potkali místního usedlíka/hradoopraváře/trampa. Na hřebenovku Klokočských skal jsme se dostali ještě relativně za světla, ale než jsme se stihli přiblížit ke Zbirohům setmělo se. Nicméně záře světel z vesnice nás navigovala docela dobře-k dobrému člověku, který nám načepoval vodu a ještě poradil cestu do místní krčmy. To nám dalo možnost ochutnat místní výbornou cibulačku a podívat se jak na Olympiádě vypadal sjezd v boulích. Vesele jsme zamířili na místo setkání s Pavoukem (který nás už netrpělivě očekával), protože jsme ještě netušili , co za strázně nás bude čekat při nočním bloudění skalním městem při hledání hradu- a že hrad navštěvují úchylná (Lenka by mohla vyprávět!) noční strašidla, rušící klidný spánek nebohých pocestných. Nicméně za ranních paprsků byla strašidla už dávno v p... (posteli?) a vycházející slunce a teplé počasí přálo rannímu svtávání a procházce po okolních skalách. V 11 jsme se podle plánu sešli u studánky na rozcestí a pokračovali do kopce, skalního města s věžičkami , průchody a skalní modlitebnou kališníků, podle kterých se oblast jmenuje, až na vyhlídku vrchu Sokol, mířící na hradbu Suchých skal. Protože byl čas oběda, seběhli jsme pak do Malé Skály do Skolovny, kde jsme výborně poobědvali, abychom pak měli problém vyhrabat se s plnými bříšky po krásných schodech ("ty kráso, další schody!") na krásnou vyhlídku nad Jizerou a skalní  Pantheon s Shakespearem a dalšími velikány včetně Przesimisla(psáno ve všech možný variantách). S vyhlídkou na vysokou válcovitou věž Frýdštejna jsme přeběhli mimo cesty strmé údolíčko a narazili na červenou směřující k Turnovu, do skalní oblasti Drábovna (další zajímavý objekt s pravěkým převisem a středověkou (kadibudkou?) vysoko na skalním bloku. Odtud pak po svazích údolí Jizery, na vyhlídku na Bezděz u sv. Jana a kolem zámku Hrubý Rohozec (už za tmy) do Turnova, kde se ještě před odezdem vlaku stihla další rychlá hospoda. Děkuji všem za příjemnou společnost a těším se příště iva   23.2.2014