| nějaké bláto nás nemůže odradit
Přesto, že je tento kout hodně provařený, našli se i tací které tento nápad zaujal a ač to v pátek na dobrou předpověď nevypadalo, vyrazili. Sobota 13-tého, neskutečně časný autobus na Mořinu, tři přihlášení a jeden možnálista, tak začíná naše výprava do okolí Karlštejna. Vyhlídkovému autobusu to trvá celou třičtvrtě hodinu než se dokolébá až na Mořinu. Jedinečná možnost poznat mnohé obce západního okolí Prahy (nechtěl jsem psát "nuda").
Je kolem 8:45, když vyrážíme po žluté vstříc prvnímu z lomů "Velká Amerika". Již, první nezpevněná cesta dává tušit, že páteční deště odvedly kvalitní práci. Z počátku se někteří snaží poskakovat mezi suchými místy, ale již při míjení prvního z lomů je jasné, že jde o marnou snahu. Boty těžknou a není divu, cesty kolem Mexika vedou krajem čerstvě zoraného pole. Snad jen skupinka trempíků, vedena reinkarnovaným Lennonem je v bahně jako doma. Sluneční paprsky zvedají ranní mlhy a dávají tušit krásnému dni.
S příchodem k třetímu z lomů, Malá Amerika, se cesta i naše nálada zlepšují. Podzim již probarvil větve stromů a tak lom ukrytý v lese nabízí nádherné pohledy. Naším dalším cílem je Karlova studánka, nikterak významné místo kdyby tu dle pověsti nezastavi sám velký vladař. My se zde však dlouho nezdržíme a pokračujeme na Bubovické vodopády, no vodopády, takhle vyschlé jsem je nikdy nespatřil, je to s podivem kde je všechna ta voda z pátečního deště. Asi všechna v bahně právě navštívených lomů. Šlapem dál podzimem vybarveným lesem sledujíc červenou tz., až tam kde se kříží s naučnou značkou hornického skanzenu.
Tak kolem druhé hodiny odpolední, míjíme první koleje důlní železnice, jasnou známku toho, že náš další cíl je tu. Jelikož, nejbližší výprava do útrob země právě odešla a mé přesvědčení, že se do štol všichni těší, bylo mylné, zůstáváme pouze u prohlídky povrchové expozice. I tak je na co se dívat. Po menší pauze, vyrážíme opět dál po červené vstříc vyhlídce Svatý Ján, kam i něco před třetí hodinou dorazíme. Na nezájem si tato atrakce rozhodně stěžovat nemůže, když jí krom stádečka koz avštívili i italští cyklisté (taková dálka). Nádherné slunečné počasí nám nabízí ničím nerušené vyhlídky do kraje a karty foťáků tak přicházejí o své další MByty. Jedním z úchvatných pohledů, je i hospůdka v údolí a tak nás vidina pozdního oběda za nedlouho žene dál. Přesněji vzhůru dolů. Do cesty se nám staví už jen kaplička a zdejší léčivý pramen a pak už dlabanec...
Příjemně nasyceni se po žluté tz. stejně jak říčka Loděnice blížíme obci Srbsko. Další hospůdky v údolí již míjíme bez povšimnutí, ne však koňskou ohradu se skupinkou hnědáků. Krmení nemůže chybět a jasně, že ani focení. Zbývá poslední bod našeho výletu, lom Alcazar, tedy vlastně předposlední...nevidět při příchodu na Alcazar páreček koček, je celá akce ztracena. Naštěstí se zadařilo a tak už jen omrknem skály ověšené lezci, inlajn a cyklostezku do Berouna a pak už jen poslední 2km do Srbska. U nádraží už jen prár minut na návštěvu dětského hřiště, jelikož kdo si hraje nezlobí, a náš vlak domů je tu.
Závěrem bych chtěl poděkovat všem ještě jednou za fajn atmosféru a odolnost vůči bahnu :-)
16.10.2012 |