| Jak se žilo u nás
První skanzen na světě vznikl v roce 1891 ve Stockholmu. Tehdy populární národopisné výstavy pak řadu zemí inspirovali ke vzniku podobných zařízení. Zdejší skanzen, čtvrtý v Evropě, vznikl v Přerově nad Labem na konci 19. století z iniciativy majitele přerovského panství, jímž byl příslušník toskánské větve Habsburků, mořeplavec a etnograf arcivévoda Ludvík Salvátor Toskánský. Ten nechal upravit stavbu z počátku 18. století, bývalou panskou kovárnu a rychtu, na ”staročeskou chalupu“ a vybavit ji národopisnými předměty, pocházejícími z obce a okolí.
V roce 1967 převzalo ”staročeskou chalupu“ do své správy Polabské muzeum v Poděbradech, obnovilo národopisnou expozici a začalo budovat tzv. polabský skanzen. Do okolí ”staročeské chalupy“ byly postupně přeneseny vybrané a na původním místě ohrožené lidové stavby i drobné objekty. V sedmdesátých letech 20. století se staly součástí polabského skanzenu další panské stavby – myslivna s hospodářským dvorem a bývalá bednárna s přilehlými zahradami. V současné době je v muzeu celkem 32 objektů, z toho 7 chalup, 6 špýcharů a 2 stodoly. V zařízených interiérech a v dlouhodobých i sezónních národopisných výstavách je předváděn život venkovského lidu ve středním Polabí od konce 18. do poloviny 20. století. Součástí polabského skanzenu je i stará škola a ”zahrádky našich babiček“. V dubnu a v prosinci se v celém areálu pořádají tradiční zvykoslovné výstavy ”Jaro na vsi“ a ”Vánoce“.
Staročeská chalupa - na fotce 126
Bývalá přerovská rychta, která patřila až do konce 19. století zdejším kovářům a rychtářům Bělíkům. Roku 1895 ji zakoupil majitel přerovského panství arcivévoda Ludvík Salvátor Toskánský. Po čase se rozhodl zařídit ji podobně jako českou chalupu na Všeobecné jubilejní výstavě v Praze r. 1891. Podle jeho představ byl v místě i okolí vykupován starý lidový nábytek, obrazy, nářadí, nádobí apod. Tím byly zřízeny dvě síně a ty veřejnosti zpřístupněny r. 1900.
V roce 1922 byla operou Národního divadla v Praze před touto chalupou uvedena ”Prodaná nevěsta“. Rovněž Vám doporučujeme k návštěvě naší fotogalerie, kde naleznete ukázkové fotografie ze skanzenu a dále také interiéry skanzenu.
Tradiční velikonoční výstava JARO NA VSI
Rozsáhlá jarní výstava připomene ve všech sedmi zpřístupněných chalupách různé staré zvyky a obyčeje, které po celé jaro provázely život venkovského lidu ve středním Polabí. Začíná zabíjačkou a „šplochanem“ (zvláštní krajovou zábavou) a pokračuje průvodem na konci masopustu, potom následuje čtyřicetidenní předvelikonoční postní období se šesti postními nedělemi, provázenými mimo jiné vynášením smrtky, chozením s lítem či přípravou na „pašijový týden“. Ten vrcholí Božím hodem velikonočním a pondělím velikonočním s pomlázkou. K pomlázce se vztahuje i velká výstava kraslic a velikonočních dekorací ve výstavních prostorách bednárny. V dolní části muzea v přírodě pokračuje výstava „Jaro na vsi“ svatovojtěšskou poutí, zábavou mládeže kolem májů a končí svátkem sv. Jana Křtitele, spojeným s lidovým léčitelstvím.
Při jarní výstavě jsou ve skanzenu zpřístupněny všechny stálé expozice včetně školní třídy a kabinetu. Ve velkém výstavním je na celou sezónu nainstalována atraktivní výstava o lidovém kroji ve středním Polabí a o národopisné sběratelce Barboře Hoblové původem z Nymburka, připravená z rozsáhlé muzejní sbírky textilu.
Z původně 9 přihlášených se nakonec vyklubalo 11 účastníků. Stanoviště trojkového busu šlo poznat z dálky. Jaro v plném proudu, krásné počasí, na značce armáda důchodců. Nic proti, ale jsou všude a mnohem dříve. Jj, web sa po dvaceti letech. ;-) Očekával jsem autobus "housenku", ale přijela obyčejná Karosa. Narvaná až na půdu, píď nezůstala volná.
Cesta busem uběhla rychle a stejný nápad měla i část starších spolucestujících. Přesun z Horního Vestce do Přerova polem - i když jsme šli docela pomalu i tak jsme byli o fous rychlejší. Jarní práce na polích v plném proudu a zajíců hafol.
Nádherné počasí vylákalo na jarní akci více lidí, ale vůbec nebylo narváno. Takže u jednotlivých expozic probíhalo střídání s focením jako na drátkách bez dlouhého čekání a bez front.
K vidění bylo spousta. Chalup, vybavení, náčiní, krojů ... Kdo chce přečíst všechny popisky a výstavu si plně užít, musí začít ráno by to během jednoho dne stihl. Skanzen jen tak prolítnout je o ničem.
Zajímavý byl přístup dětí. Některé prošly halabala - nos nahoru a o čem to celé vlastně je, některé všímavé - například malá holka v expozici škola - žáci kluci sedí vlevo, holky odděleně vpravo. Ta u mě měla za jedna s hvězdičkou. ;-) Viz fotka 193 a 200.
Díky doprovodnému programu jsem mohl koupit dřevěný dárek pro malou/dceru a Veronika na fotce 180 mi vnukla nápad na dárek pro manželku.
Fotka 174 - všechny dámy z expozice - příjemné, vstřícné, zapózovaly a ještě upravovaly nasvětlení scény. ;-)
Zatímco venku na sluníčku bylo teploučko, uvnitř chalup byla ještě syrovina po zimě. Na fotce 189 jsem si původně myslel, že v tamních, velkých kamnech zatopili, ale holky měli někde pod sebou puštěný teplomat.
Fotka 205 - holka na chůdách - zavzpomínal jsem, že mi dědeček jedny udělal a užil si s nimi spoustu legrace. Jen ty stupátka byly mnohem výše. Takže coby malý kluk jsem vždy hódně povyrostl. Na panelákovém sídlišti rarita. ;-)
Po poledni všem vyhládlo a nahrnuli jsme se do restaurace. Jaké bylo zklámání, když chvíli po dosednutí došel číšník řka, že kapacita kuchyně je plná, jídlo bude na dlouho a doporučil jít jinam. I když byla restarace zaplněná tak ze tří čtvrtin. Neuvěřitelné.
Po tomto neobědě se 4 účastníce vrátily na bus do Prahy. Stejnou krátkou trasou jakou jsme přišli. 7 nás pokračovalo delší trasu do Lysé nad Labem. Po zelené jsme vyrazili dobře, ale až u řeky jsme zjistili, že na opačnou stranu. Takže jsme skončili v Čelákovicích - vlakem do Prahy kousek.
Děkuji organizátorce Janě za uspořádání této akce a za skvěle objednané počasí. ;-) Po předpovědích v půli týdne cca 2 stupně, zima a přeháňky, vyšlo báječně - sluníčko i přes chladný vítr teplo.
22.3.2015 |