| Vydařený výlet pěknou krajinou podél Strenického potoka a řeky Jizery
Náš výlet začal srazem na hlaváku, kde jsme se sešli v hojném počtu 4 lidí + 1 kamarád mimo SA v brzké ranní hodině – 7:20. Na nádraží bylo docela vymeteno, takže jsme se nemuseli s koly prodírat davy. Po nákupu kolektivní jízdenky a jízdenky pro kola jsme se přesunuli na 6. nástupiště a čekali na vlak.
Přijel motoráček se schody, na které jsme museli kola narvat a to do posledního vagonu, kde na to byla určena místa. Vmáčknul se nám tam ještě jeden člověk s kolem, a tak 4 háky byly plné hned a k tomu 2 kola stála na stojánkách. Trošku problém byl pro lidi, kteří tudy chtěli nastupovat, ale ani moc neremcali.
Cesta ubíhala rychle a zanedlouho jsme museli vystupovat a přestupovat ve Všetatech, kde jsme na přestup měli asi jen 3min. Náš přípojný vláček přijel z druhé strany nádraží, a tak jsme se tam přesunuli. Bohužel to byl další osobák se schody, tak jsme společnými silami dotáhli kola na plošinu vagonů a ani si nešli sednout, další přestup nás čekal asi za 8 min. na nádraží Mělník.
Počasí bylo zatím krásné slunečné, i když zatím chladné. V Mělníce jsme naopak čekali asi 15min. na náš poslední vlak do Skramouše (u Mšena). Nakládku kol do vlaku už jsme měli nacvičenou. Tentokráte však přijel regionální osobák, který byl konečně nízkopodlažní, a tak jsme pohodlně nastoupili a asi po 35minutách jsme se ocitli na konci světa, na malém nádražíčku Skramouš, kde se snad zastavil svět.
Po telefonické dohodě s Honzou (Stolis), jsme na něj počkali dole pod kopcem, poté, co jsme sjeli polní cestou dolů k tunelu. Než jsme se nadáli, Honza přijel od Mšena skoro na minutu přesně a dále už jsme pokračovali v počtu 6 cyklovýletníků.
Naším prvním cílem byl bývalý větrný mlýn u Vrátna, kam jsme dojeli po silnici a následně cestou mezi poli. Mlýn stojí uprostřed polí zcela osamocen (hned vedle chajdy coby rekreačního objektu) a je obehnán plotem. Je ve vlastnictví soukromého majitele, který se prý o něj údajně nestará. Přístupný bohužel není. Obdivovali jsme ho a zdokumentovali foťáky tedy jen za plotem. I tak se nám moc líbil. Nesmím zapomenout zmínit, že hned za mlýnem vykukuje dvojkopec, na kterém stojí hrad Bezděz. Po společné fotce u mlýna jsme pokračovali do údolí Strenického potoka přes obec Kluky. Cestou nás zaujala útulná zastávka nádraží Sudoměř u Ml. Boleslavi, kde jsme se na chvilku zastavili a fotili.
Údolí Strenického potoka vedlo po silničce bez automobilového provozu, užívali jsme si cyklopohodičky a krásné přírody. Chvílema naše stezka vedla terénem podél potoka. Minuli jsme také např. objekt pivovaru Podkováň (bohužel v místě žádná hospoda nebyla).
Než jsme se nadáli, dojeli jsme do Krnska na dohled k jednomu z největších železničních viaduktů u nás. Cituji: Jde o mohutný železobetonový železniční viadukt na trati Praha – Turnov. Vede přes údolí Strenického potoka, nedaleko jeho ústí do Jizery. Most měří 152m, jeho oblouky mají rozpětí 28m a výšku 12m. Šířka pilířů je 6m, mostovka je široká 4m a nejvyšší výška přemostění je 27m. Mezi hlavními oblouky a mostovkou jsou menší železobetonové oblouky, zvané arkády. Most nahradil starší most příhradové konstrukce ze svářkového železa, který byl poškozen za prusko-rakouské války. Viadukt jsme obdivovali hodně – stojíce pod ním jsme si připadali malincí.
Po nezbytném focení jsme se vydali serpentýnou do kopce k zámku Stránov. Já si cestu v první zatáčce zkrátila pěší chůzí zkratkou v chladivém stínu. Na zámku jsme zatoužili podívat se na svět z výšky šestiboké gotické věže, na kterou jsme zaplatili vstup směšných 20 Kč. Vystřídali jsme se u kol a zhlédli okolní krajinu hezky z patra.
Jelikož už nám dost začalo kručet v žaludku, byl čas vydat se hledat nějakou pěknou hospůdku. Sjeli jsme z kopce zpět do Krnska a po přejetí řeky Jizery jsme v Zámostí našli místní lokál nevalné pověsti s výbornými hotovkami (pro vegetariány byl i smažený hermelín s hranolky za cca 80 kaček), a točili tu krásně chlazeného kozla.
Vláďa si mezi obědem začal opravovat zadní kolo – cestou mu začalo trochu ucházet a tak píchlou duši nahradil duší záložní, což, jak se ukázalo později, moc nepomohlo.
Po nasycení žaludků jsme, na radu místňáka z hospody, který to tu prý dobře zná, pokračovali po červené TZ, která vedla obcí, pak kolem hřiště a prašnou cestou až na pole podél Jizery. Cestou se nám trochu zatoulal Vláďa, který jel poslední a odbočku v obci přejel. Díky mobilnímu spojení se nám povedlo nasměrovat ho na správnou cestu.
Po polní cestě jsme se společně dostali až do Hrušova, kde jsme se přemostili a pokračovali jsme po červené úzkou stezkou až do Horek n. Jizerou. Abychom se cestou nenudili, postavil, resp. položil se nám do cesty padlý strom, který jsme museli přelézat.
Další neplánovaná zastávka nastala u hřiště v Horkách n. Jizerou, kde Vláďa zjistil, že mu stále uchází zadní kolo, a tak jsme museli zastavit a řešit, kde je zádrhel. Oprava píchlé duše se trochu protáhla, neboť se nedařilo zjistit, kudy vzduch uniká. Načež se do toho vložila Olča a pomocí vody v umyvadle pomohla identifikovat díru. Po prohlédnutí pláště Vláďa zjistil, že příčinou ucházející náhradní duše byl malý ostrý hřebíček či co to bylo. Ten vytáhl a následně jednu z duší zalepil. Čekání jsme si zpříjemnili pivkem, nanukem apod. a klábosili jsme ve stínu slunečníků.
Po opravě kola jsme vyrazili dál směr Dražice, kde se nachází zřícenina hradu (tu jsme ale zahlédli jen okrajově) a pokračovali jsme po cyklotrase 241 až do Benátek n. Jizerou – kde byla další zastávka v areálu místního zámku. Po zhlédnutí exteriéru zámku a focení jsme pokračovali po cyklo 241 a zároveň zelené TZ krásným stínem stromů dále na jih podél Jizery do Kochánek. Následně jsme se napojili na nábližku do kopce mezi poli směr Mačeříž a cestou polní jsme se zastavili na vršku nejen kvůli krásným výhledům, ale také abychom si nazobali trochu pšenice.
Z Mačeříže jsme po cyklo 8156 dorazili do Kostelního Hlavna (cestou jsme na chvilku zastavili u nepřístupné rozhledny – pro klíč bychom museli k místnímu správci). V Hlavenci jsme se s Járou zajeli podívat a vyfotit si monumentální pomník Karla VI. a sv. Huberta, což byla asi 500m zajížďka od hlavní silnice. Poté jsme vjeli do hlaveneckého lesíka a pěknou stezkou jsme dojeli až do Staré Boleslavi, kde jsme zastavili u vystavené stíhačky před místními kasárnami. Nastalo další focení a pak už jen přejezd po hlavní silnici do Staré Boleslavi, kde jsme se rozhodli dát poslední pivko dnešního výletu v hospodě Na Slovance vedle chrámu Nanebevzetí Panny Marie. Dlouho jsme se nezdrželi, protože už se nám sluníčko začalo schovávat do večerního oparu, a tak jsme brzy vyrazili k domovu.
Společně jsme dojeli přes Brandýs a Dřevčice do Vinoře, kde jsme se rozdělili přesně napůl – jedna trojice (Gabi, Verča, Jára) pokračovala rovně přes Kbely na metro do Letňan, druhá (Olča, Honza a Vláďa) přes Satalice na Č. Most.
Výlet byl povedený – já měla natočeno cca 82km i s cestou od metra domů.
15.7.2013 |