| Jdu na sever
Naposledy v Malých Svatoňovicích. Opouštím hustě proznačené rodiště bratrů Čapků. První den procházím křížem krážem vcelku nezajímavou Úpici a její okolí. Ubytovávám se v centru v pěkném ubytku ve vile z přelomu 18. a 19 století, která patřila nějakému místnímu továrníkovi a kromě ubytování je v ní loutkové divadlo a turistické informace.
Druhý den jdu na sever do výběžku Jestřebích hor, k Čížkovým kamenům. Zde jsem zbržděn trutnovskými myslivci, kteří zde mají, jak se později ukázalo neúspěšný, hon. Z nějakého důvodu má střežící myslivec strach o můj bídný život, a nechce mě pustit do husté mlhy přes pole, kde jsou prý kolegové a že by si mě mohli splést s divokým prasetem. Nevím, byl jsem docela klidný a myslím, že i dostatečně čistý... Asi se jim nechtělo posléze papírovat, proč odstřelili turistu...
V každém případě o mě asi museli někde slyšet, protože mě na kraji lesa zdržel jídlem. Nejprve mi nabídl čaj, a pak klobásu s chlebem. Když jsem dopíjel další čaj, tak se vrátili zklamaní kolegové, že jim prasata utekla.
Nocuji na kraji Trutnova v Poříčí. Místními jsem upozorněn na technickou raritu, a to na přemostění silnice, kde se v jednom bodě mimoúrovňově kříží silnice a dvě železnice. Fotím večer i ráno.(fotogalerie).
Třetí den procházím Poříčím a hurá do lesů dále na sever. Brzy začíná pršet. Docházím k bývalé chatě Vébrovka, útočišti lesních bezdomovců, a schovávám se před deštěm na zastřešené verandě. Po skoro hodině mě to přestává bavit a zbaběle jdu deštěm do Trutnova na vlak.
Gastro:
https://pavoukuv-gastro-vyletnik.webnode.cz/news/a9-12-2016-upice-restaurace-u-marsiku/
27.5.2018 |