| Milí lidičkové, krásná voda, krásná příroda okolo. Děkuju!
Celá banda se sešla v Golčově Jeníkově po menších logistických peripetiích a zjistili jsme, že Jirka Zv. ne úplně šťastně upgradoval auto na menší, takže do dvou aut se v jedenácti lidech (Mirek Zv., Jirka a Šárka z klanu od Mirka, Jirka SA, Roman Červenka, Nicol, Monika, Martin, Kikly, Bobo a ještě externista Tomáš) nemáme šanci nasáčkovat na trasu delší než 20 km. Takže se flotila rozšířila o moje vozítko Kulihracha. S trochou počátečních obtíží a po cca třech scukávacích mezistanicích jsme se okolo půlnoci konečně dostali na Slovensko. Na další stanici jsme zjistili, že nezvládneme kemp v Nemeckej. Za pomoci autoatlasu jsme našli vhodný lesík "skoro" po cestě, zadoufali, že na mapě pěkná cesta nekončí v kasárnách (nejspíš jo) a výpravu zahájili přespáním v blíže neurčeném lese. Hezky se tam spalo, medvede neprišli, na skládce jsme spali jenom majinko.
Ráno jsme dorazili konečně na Hron. Voda vypadala ze silnice tragicky, z vody úžasně.Bylo krásné počasí, voda tekla, příjemně nám to ubíhalo (alespoň všem nám, co jsme se vyhnuli kajaku). Vlnky, peřejky, legrace, koupání. Dojeli jsme k hospůdce, některým se podařilo poobědvat, jiní zkusili pohár své trpělivosti při čekání na halušky nebo bachorovku. Jirkové byli poněkud zádumčiví a poněkud pobledlí. Sežrali všechno živočišný uhlí, který měli.....
A protože den byl ještě mladý, bylo krásně a řeka se nám líbila, dali jsme si skoro repete a na noc zakotvili u takové moc pěkné loučky s voňavým senem, krásným místem na koupání. Nanosili jsme dřevo na jánošíkovu vatru asi tak na tejden. Někteří vyrazili do hospody na fotbal a na karty. My jiní jsme si zahráli na charitu a zasponzorovali jsme místní omladinu dvoulitrovkou píva a 1,5 litrovkou vína (hloupě jsme si to před jejich zraky odnesli chladit do řeky a zcela překvapivě to tam pod kameny nevydrželo.... ). Ale pěknej večer, koupání a noc na seně nám to nemohlo pokazit. Jirku při spaní rušilo šumění řeky. Nás ostatní ne....
Další den jsme jeli z krásné loučky nejprve do Banské Bystrice a pak po překoníčkování aut až na Sliač. Počasí, nádherná voda i nálada vydržely nezměněné. Jenom, kdyby ten Hron nebyl tak zanesenej petkama, kobercema, záclonama, tričkama, botama, kolama a tak (břehy všude, řeka sama byla docela čistá)
Večer dostali řidiči bojovku - přejet hory a dojet k takovému jednomu termálnímu jezírku, které ani nebylo v mapě s tím, že nějaké místo na přespání tam někde určitě najdeme (bojovkový charakter měla ostatně celá výprava, ale to je dobře). Bohužel to zjevně nebylo utajené jezírko, protože tam celou noc najížděly smažky z nějaké technoparty a ráno patřilo jezírko nám a důchodcům. Ale stejně nádherná bublinkatá teplá prdlavka. Stany jsme stavěli pro změnu za tmy za svitu aut. Jirka mrmlal, že se vůbec nestihl najíst.Co by taky jedl, když se přežral živočišnýho nebo rostlinnýho uhlí....Nikol se věnovala lovu žab.
Další den jsme byli skoro za kuropění vyhnáni ze stanů a popoháněni k odjezdu, abychom byli včas u toho, až otevřou česla na Oravě a my budeme surfovat na povodňové vlně korytem řeky. Ale my se moc nedali a nahřejvali ztuhlé svalečky v termální lázni. Mno neeeeeviiiiim jestli něco pouštěli.... Ale stejně to hezky jelo. Nepotkali jsme za celý den žádné další vodáky. Příroda okolo Oravy ještě malebnější než prve na Hronu. Konečně halušky! Mirek se naučil báječně vylehávat na kajakářské pádlo. Nic nám neukradli, všechno, co jsme ztratili, jsme našli, nikdo po nás neplival ani neházel kameny (jak psaly hysterické průvodce). Trochu jsme neodhadli, které místo mezi rákosím je to správné výstupní (u kterého jsme měli zaparkované auto). Někteří iniciativnější jedinci absolvovali velmi efektní nácvik na burlaky na Oravě s přenesením lodí přes lávku pro pěší, aby si posléze vydřený úsek mohli sjet ještě jednou načisto. njn, ono se nevyplácí jet první....
Večerní přejezd pod Dolní Kubín (noční stavění stanů už je pro nás hračka a stavět je za denního světla už bereme rovnou jako urážku). Původní plán byl kemp, sprchy, záchody, prostě civilizace. Nakonec jsme na základě "povolení" toho příjemného pána z kajakářského oddílu, který si byl pravděpodobně jen uklidit svojí loď a mohlo mu to být celkem jedno,jestli a kde budeme v noci spát, přespali zadarmo na navigaci u řeky a když jsme se šli sprchovat, tak jsme předstírali, že tam patříme, což osazenstvo kempu blahosklonně ignorovalo.
Krásný večer v Kolibě zkalil jenom fakt, že opravdu (jak je na Slovensku běžné) zavírali v deset, jak měli napsáno na dveřích a ne podle toho, jak mají rozpařené hosty. Ale jídlo i víno bylo mooooc dobré a seznámili jsme se navíc s měděným magnátem ze Strakonic. Tak jsme holt dopařili z vlastních zásob na navigaci.
Poslední den jsme se rozdělili na tři skupinky. Jirka jel a šel k vodopádu a Roman se vrátil na hrad Orava, aby si ho prohlédl zevnitř, což se mu stejně nepovedlo. My ostatní jsme ještě spluli do Královan, což byl taky povedený úsek. Kikli s Monikou měli praktický nácvik toho, že zatáčku nevyjíždíme po vnější, ale vnitřní straně velkého proudu. Po lekci následovalo mohutné drbání zad (Martin zajel pod loď) a roztomilá, ale poněkud zdlouhavá hra na pavoučky (rozvázaná koňadra se moc pěkně zamotala do vrbiček). Ztracené pádlo, botu a pumpičku se podařilo vylovit níže. Batoh blíže neurčeného obsahu je tak jedinou ztrátou a tečkou za tímto pěkným případem. Mračna se kupila o sto šest, takže bych řekla, že touto dobou sa již nad Fatrou blýska a hromy divo bijú a možná že nie len nad Fatrou. Prostě jsme měli štěstí jako prasca. Po půlnoci doma jako na koni....Teda alespoň my někteří..... Povídali jsme si, že bychom VÝHLEDOVĚ mohli zkusit vymyslet nějaké to Rumunsko a jeho vodu. To by bylo pekné. A mně se nechce zpátky do práce!
20.6.2012 |