| Trocha deště ještě nikoho nezabila, natož zkušené výletníky z SA
Nedělní oblačné ráno s vykukujícím sluníčkem zpočátku slibovalo velmi příjemné počasí pro výlet krajinou spjatou s tvůrcem kocoura Mikeše Josefem Ladou a rodinou průmyslníků, baronů Ringhofferů. Kolem deváté hodiny se výletníci sešli na Hlavním nádraží a přesunuli se do vlaku, směr Senohraby. Ve vlaku jsme se měli sejít s Janou, která cestu na sraz pojala v experimentálním duchu a vyrazila na Hlavní nádraží vlakem. Tato volba se jí však ne úplně vyplatila, protože kvůli zpoždění a stání v tunelech jí vlak o pár minut ujel. Jestli to ale bylo pro Janu špatně nebo ne, je otázkou. Proč? Čtěte dále. :-)
V deset hodin jsme vystoupili v Senohrabech, kde na nás čekal poslední účastník zájezdu, Petr. V plném počtu devíti lidí se houf výletníků vydal směrem k Hrusicím. Cestou byla odlovena keška na "zřícenině" hradu Ježova, z něhož zbyly opravdu jen malé zbytky zdí a představit si zde hrad dnes vyžaduje opravdu notnou dávku fantazie. Menší zacházkou jsme dorazili do Hrusic, malé vesničky, která přes svou velikost disponuje velmi frekventovanou a velmi velmi rozbitou silnicí. Ve středu obce se má nacházet rychle odlovitelná keška, kterou se ani při zapojení všech výletníků nepodařilo najít. Asi to nebude až tak jednoduché, jak autor kešky uvádí...
Cestou z Hrusic do Mirošovic nás provázel romantický pohled na dálnici D1, dokonce u cesty stojí lavička pro pozorování provozu, na okraji se k naší výpravě přidal ještě jeden účastník, který nás provázel až do konce cesty a nástupu do autobusu směrem ku Praze, déšť. Zároveň se v Mirošovicích projevil Romanův šestý smysl, když se po jeho přání, aby se za zatáčkou objevila hospoda, jedna skutečně objevila. Sílící déšť nás donutil na chvíli zastavit pod korunami stromů. Po pár minutách ale proudy vody z oblohy trochu ustaly a my se mohli vydat na další cestu směrem k Velkým Popovicím. Čím více jsme se k Popovicím blížili, tím více ale déšť začal sílit. Zřejmě proto, abychom byli vděčni za přístřeší v nějakém restauračním zařízení. Za takovou restauraci, jakou v popovickém pivovaru disponují bychom byli vděčni za každého počasí. Můžeme bez obav prohlásit, že jídlo i kvasnicové pivo mají excelentní, restaurace je dokonce nekuřácká. Co více jsme si mohli přát. :-) Občasný pohled z okna na padající provazce vody padaly i návrhy, že bychom mohli výlet přeplánovat, zůstat v Popovicích u zdroje piva a jídla a dojít nebo dojet na nádraží ve Strančicích. Nakonec ale v nás zvítězila touha vidět rybníky u zámku Štiřín a v Kamenici. Takže jsme oblékli promočené věci a vydali se zas na cestu. Napůl lesy a napůl mezi poli jsme ušli posledních sedm kilometrů do Kamenice. Rybníky jsou opravdu krásné, ale vidět na nich tolik kruhů od dopadajících kapek deště jim na kráse přeci jen trochu ubralo.
Po příchodu do Kamenice jsme náhodou narazili na autobusovou zastávku, odkud za deset minut odjížděl spoj do Prahy. Takže jsme oželeli prohlídku města a raději nastoupili. V tuto chvíli se s námi rozloučil náš věrný společník déšť a my jsme jen už nespatřili.
Akci považujeme tímto za úspěšně dokončenou a velmi povedenou, i přes nepřízeň počasí. Tím spíš jsme si ale užili ty chvíle, kdy jsme se mohli schovat před deštěm.
10.6.2012 |